Mark 5

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →

1I přišli na druhou stranu do krajiny Garasenské.

2A jak vyšel z lodi, ihned potkal se s ním (vyšed) z hrobu člověk, který byl posedlý duchem nečistým.

3Ten obýval v hrobech a již ani řetězy nemohl nikdo svázati jej;

4neboť často byv spoután okovy a řetězy, přetrhal řetězy a rozlámal okovy, a nikdo nemohl jej zkrotiti.

5A byl stále, dnem i noci v hrobech a na horách křiče a bije se kamením.

6Spatřiv však Ježíše zdaleka, přiběhl a poklonil se mu,

7a vykřiknuv hlasem velikým pravil: „Co jest ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě pro Boha, netrap mně.“

8Řekl mu totiž: „Vyjdi z toho člověka, duchu nečistý.“

9I otázal se ho: „Jak se jmenuješ?“ A on řekl jemu: „Jmenuji se pluk, neboť mnoho jest nás.“

10A prosil ho velice, aby jich nevyháněl z té krajiny.

11Bylo pak tam u hory veliké stádo vepřů pasouc se.

12I prosili ho duchové řkouce: „Pošli nás do vepřů, at vejdeme do nich.“

13A povolil jim to. I vyšli duchové nečistí a vešli do vepřův; a tu hnalo se stádo srázem do moře; bylo jich as dva tisíce - a utonuli v moři.

14Ti pak, kteří je pásli, utekli a ohlásili to po městě i po venkově. I vyšli (lidé), aby viděli, co se stalo;

15a přišedše k Ježíšovi, spatřili toho, jenž býval posedlý, an sedí, jest oblečen a má rozum zdravý; i báli se;

16ti pak, kteří to byli viděli, vypravovali jim, jak se to událo posedlému; též o vepřích.

17I počali ho prositi, aby odešel z končin jejich.

18A když vstupoval na loď, prosil ho ten, jenž býval posedlý, aby směl jíti s ním.

19Ale nedovolil mu, nýbrž řekl jemu: „Jdi do domu svého ke svojim a zvěstuj jim, jak veliké věci učinil ti Pán, a jak slitoval se nad tebou.“

20I odešel a počal hlásati v Desítiměstí, jak veliké věci učinil mu Ježíš. A všichni se divili.

21A když se Ježíš přepravil na lodi opět na druhou stranu, sešel se k němu zástup veliký a byl u moře.

22I přišel k němu jeden z představených synagogy, jménem Jair, a spatřiv jej, padl k nohám jeho

23a prosil ho snažně řka: „Dcera má skonává; pojď, vlož na ni ruku, aby se uzdravila a byla živa.“

24I odešel s nim, a zástup veliký šel za ním; i tísnili ho.

25A tu žena jedna, která měla krvotok dvanáct rokův

26a mnoho vytrpěla od mnoha lékařův a vynaložila všechen statek, aniž se jí prospělo, nýbrž spíše pohoršilo,

27uslyševši o Ježíšovi, přišla v zástupu od zadu a dotkla se roucha jeho,

28neboť řekla: „Dotknu-li se jen roucha jeho, budu uzdravena.“

29A hned vyschl tok krve její, a pocítila na těle, že jest uzdravena od neduhu svého.

30Ale Ježíš poznav ihned sám v sobě, jaká moc z něho vyšla, obrátil se v zástupu a pravil: „Kdo se dotkl roucha mého?“

31I řekli mu jeho učeníci: „Vidíš, že zástup tlačí se na tebe, a pravíš:,Kdo se mě dotkl?‘“

32Ale on hleděl kolem, aby spatřil tu, která to učinila.

33Žena pak vědouc, co se jí událo, s bázní a třesením přistoupila a padši před ním, pověděla mu plnou pravdu.

34A on řekl: „Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdi v pokoji a buď zdráva od neduhu svého.“

35Když ještě mluvil, přišli od představeného synagogy a řekli: „Dcera tvá zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“

36Ježíš však uslyšev ta slova, pravil k představenému synagogy: „Neboj se, toliko věř.“

37A nenechal nikoho jíti za sebou leč Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

38I přišli do domu představeného synagogy, a tu postřehl hluk a lidi, kteří plakali a kvíleli velice,

39a vešed řekl jim: „Proč hlučíte a pláčete? Dívka nezemřela, nýbrž spí.“

40I posmívali se mu. On však vypustiv všecky, pojal dívčina otce i matku a ty, kteří byli s ním a vešel tam, kde dívka ležela.

41A vzav dívku za ruku, řekl jí: „Talítha, kúmi,“ to jest v překladě: „Dívko, (tobě pravím), vstaň.“

42A hned vstala dívka a chodila; byloť jí dvanáct roků. I žasli a divili se velice.

43A přikázal jim přísně, aby nikdo o tom nezvěděl; a řekl, aby jí dali jísti.

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →