bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
/
Matthew 22
Matthew 22
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
← Chapter 21
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 23 →
1
Tu mluvil k nim Ježíš opět v podobenstvích:
2
„Podobno je království nebeské králi, který vystrojil svatbu svému synu.
3
I poslal své služebníky pozvat hosty na svatbu. Ti však nechtěli přijíti.
4
Opět poslal jiné služebníky a řekl:,Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem svůj oběd; moji býci a krmný dobytek je pobit a všechno je připraveno; pojďte na svatbu!'
5
Ale oni na to nedali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.
6
Ostatní pak pochytali jeho služebníky, potupili je a zabili.
7
[Když to uslyšel] král, rozhněval se. Poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich města zapálil.
8
Potom řekl svým služebníkům:,Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni.
9
Jděte tedy na rozcestí, a kohokoli naleznete, pozvěte na svatbu!' “
10
„I vyšli jeho služebníci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. I naplnila se svatební síň hodovníky.
11
Když vešel král se podívat na hodovníky, spatřil tam člověka neoděného svatebním rouchem.
12
I dí jemu:,Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?' On pak oněměl.
13
Tu řekl král služebníkům:,Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte jej ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.'
14
Neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.“
15
Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho polapili v řeči.
16
I posílají k němu své žáky s herodovci s otázkou: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že podle pravdy učíš cestě Boží. A nedbáš na nikoho, neboť nehledíš na osobu lidskou.
17
Pověz nám tedy své mínění: Sluší se platiti císaři daň či ne?“
18
Ale Ježíš prohlédl jejich zlobu a řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19
Ukažte mi peníz daně!“ I podali mu denár.
20
A Ježíš jim řekl: „Čí je tento obraz i nápis?“
21
Dí jemu: „Císařův.“ I řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři; a co je Božího, Bohu!“
22
Když to uslyšeli, podivili se; nechali ho a odešli.
23
V ten den přistoupili k němu sadduceové, kteří tvrdí, že není zmrtvýchvstání, a otázali se ho:
24
„Mistře, Mojžíš řekl:,Zemře-li někdo bez dětí, ať si jeho bratr vezme jeho manželku a zplodí svému bratru potomstvo!“
25
U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, a zemřel. Nemaje potomstva, zanechal svému bratru svou manželku.
26
Podobně i druhý a třetí, až i sedmý.
27
Naposledy pak ze všech zemřela i ta žena.
28
Čí tedy z těch sedmi bude ta žena při vzkříšení, neboť všichni ji měli (za ženu)?“
29
Odpověděl jim Ježíš: „Mýlíte se, poněvadž neznáte Písma ani moc Boží.
30
Neboť při vzkříšení se nebudou ani ženit ani vdávat, nýbrž budou jako andělé Boží v nebi.
31
A což jste nečetli o vzkříšení z mrtvých, co vám Bůh řekl slovy:
32
,Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakubův'? Není přece Bohem mrtvých, nýbrž živých.“
33
A když to uslyšeli zástupové, divili se a žasli nad jeho učením.
34
Když však farizeové uslyšeli, že umlčel sadduceje, sešli se vespolek.
35
I otázal se ho jeden z nich, zákoník, pokoušeje ho:
36
„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37
Ježíš mu řekl: „Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své a z celé mysli své!
38
To je největší a první přikázání!
39
Druhé pak je mu podobné:,Miluj bližního svého jako sebe samého!'
40
V těchto dvou přikázáních záleží celý Zákon i Proroci.“
41
Když pak byli farizeové pohromadě, otázal se jich Ježíš:
42
„Co soudíte vy o Mesiáši? Čí je syn?“ Praví mu: „Davidův.“
43
Řekl jim: „Jak to, že ho David nazývá v Duchu Pánem, když praví:
44
,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám.'
45
Jestliže ho tedy nazývá David svým Pánem, jak může býti jeho synem?“
46
A nikdo mu nemohl odpověděti ani slova, a od toho dne se již nikdo neosmělil se ho na něco otázat.
← Chapter 21
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 23 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28