John 10

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

1„Vpravdě, vpravdě vám pravím: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, nýbrž vlézá jinudy, to je zloděj a lupič.

2Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

3Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas, volá pak jménem své ovce a vyvádí je.

4Když vypustí své ovce, jde před nimi; a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.

5Za cizím však nepůjdou, ale utekou od něho, protože hlas cizích neznají.“

6Toto podobenství jim řekl Ježíš, ale oni nepochopili, co k nim promluvil.

7Ježíš proto zase řekl: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Já jsem ty dveře k ovcím.

8Všichni, kdo vstoupili přede mnou, jsou zloději a lupiči; ale ovce je neslyšely.

9Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, zachrání se, a bude (volně) vcházet a vycházet a nalezne pastvu.

10Zloděj přichází jen aby kradl, rdousil a hubil. Já jsem přišel, aby měly život a aby měly hojnost.“

11„Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává v sázku svůj život za ovce.

12Ale námezdník, ten, kdo není pastýř, kterému ovce nepatří, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká, a vlk (je) trhá a rozhání.

13Vždyť je to námezdník a na ovcích mu nezáleží.

14Já jsem dobrý pastýř a znám svoje a znají mě moje,

15jako mne zná Otec a jako já znám Otce. A svůj život obětuji za svoje ovce.

16Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést, a budou slyšet můj hlas; i bude jeden ovčinec a jeden pastýř.

17Proto mě Otec miluje, že já obětuji svůj život, abych si ho zase vzal.

18Nikdo mi ho nebere, ale já ho obětuji sám od sebe. Mám moc obětovat ho, a mám moc zase si ho vzít; tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“

19Pro tyto řeči nastala znovu roztržka mezi Židy.

20Mnozí z nich řekli: „Má zlého ducha a blouzní; proč ho posloucháte?“

21Jiní pravili: „To nejsou slova posedlého; může zlý duch otevřít oči slepým?“

22V Jerusalemě se tehdy slavilo posvícení; byla zima.

23A Ježíš chodil v chrámě v Šalomounově podloubí.

24Tu ho obstoupili Židé a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš udržovat v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“

25Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám, a nevěříte. O mně svědčí skutky, které já dělám ve jménu svého Otce.

26Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

27Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou;

28a já jim dávám věčný život a nezahynou na věky a nikdo mi je nevyrve z ruky.

29Co mi dal můj Otec, je větší nade všecko, a nikdo to nemůže vyrvat z Otcovy ruky.

30Já a Otec jsme jedno.“

31Židé se opět chopili kamení, aby ho kamenovali.

32Ježíš jim na to řekl: „Mnoho dobrých skutků od Otce jsem vám ukázal. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“

33Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání, že se ty - člověk - děláš Bohem.“

34Ježíš jim odpověděl: „Copak není psáno ve vašem Zákoně: Řekl jsem: Jste bohové?

35Jestliže nazval bohy ty, pro které bylo dáno Boží slovo - a Písmo se nemůže zrušit,

36jak o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, vy říkáte: ´Rouháš se', poněvadž jsem řekl: ´Jsem Boží Syn´?

37Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi.

38Ale činím-li je, i když nechcete věřit mně, věřte skutkům, abyste věděli a poznali, že Otec je ve mně a já v Otci.“

39Proto znova usilovali zmocnit se ho, ale unikl jejich rukám.

40A odebral se zase za Jordán na to místo, kde Jan dříve křtil, a zůstal tam.

41A mnozí k němu přišli a pravili: „Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co Jan o něm řekl, bylo pravda.“

42A mnoho jich tam v něj uvěřilo.

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →