John 3

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →

1Mezi farizeji byl jeden člověk jménem Nikodém, židovský předák.

2Ten přišel k němu v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, protože nikdo nemůže dělat taková znamení, jaká děláš ty, není-li s ním Bůh.“

3Ježíš mu odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti pravím: Nenarodí-li se kdo znova, nemůže vidět Boží království“.

4Praví mu Nikodem: „Jak se může člověk narodit, když je stařec? Což může po druhé vejít do matčina lůna a narodit se?“

5Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti pravím: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.

6Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch.

7Nediv se, že jsem ti řekl: ´Je třeba, abyste se znova narodili´.

8Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

9Nikodém mu na to řekl: „Jak se to může stát?“

10Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel v Izraeli, a nevíš to?

11Vpravdě, vpravdě ti pravím: Co víme, o tom mluvíme, a co jsme viděli, o tom svědčíme, ale naše svědectví nepřijímáte.

12Jestliže jsem vám řekl pozemské věci, a nevěříte, jak uvěříte, až vám budu mluvit o nebeských?

13A nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka.

14A jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka,

15aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.“

16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, nýbrž měl věčný život.

17Vždyť Bůh neposlal Syna na svět, aby svět soudil, nýbrž aby byl svět skrze něj spasen.

18Kdo v něj věří, není souzen, kdo však nevěří, už je odsouzen, poněvadž neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.

19A toto je soud: světlo přišlo na svět, a lidé více milovali tmu než světlo, neboť jejich skutky byly zlé.

20Každý totiž, kdo dělá zlo, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby se neprokázalo, co jsou jeho skutky.

21Kdo však jedná podle pravdy, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.

22Potom přišel Ježíš a jeho učedníci do judské země a tam s nimi zůstával a křtil.

23Ale i Jan křtil v Ainonu u Salimu, protože tam bylo mnoho vody; a lidé přicházeli a dávali se křtít.

24Jan totiž ještě nebyl uvržen do žaláře.

25Tu povstala mezi Janovými učedníky a jedním Židem hádka o očišťování.

26I přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o kterém jsi svědčil, hle, on křtí a všichni chodí k němu.“

27Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic vzít, není-li mu dáno z nebe.

28Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ´Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním'.

29Kdo má nevěstu, je ženich; a ženichův přítel, který je při něm a slyší ho, velmi se raduje ze ženichova hlasu.

30Tato moje radost se tedy naplnila. On musí růst, já však se zmenšovat.“

31Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, patří zemi a mluví po zemsku. Kdo přichází z nebe, je nade všechny;

32co viděl a co slyšel, o tom svědčí, a nikdo nepřijímá jeho svědectví.

33Kdo jeho svědectví přijímá, stvrdil, že Bůh je pravdivý.

34Neboť ten, kterého poslal Bůh, mluví slova Boží; vždyť nedává Ducha odměřeně.

35Otec miluje Syna a všechno mu dal do ruky.

36Kdo věří v Syna, má věčný život, kdo však nevěří v Syna, neuvidí života, nýbrž Boží hněv na něm trvá.

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →