Matthew 11

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 10 Jump to: Chapter 12 →

1Když Ježíš skončil nařízení svým dvanácti učedníkům, odešel odtamtud, aby učil a kázal v jejich městech.

2Když Jan uslyšel ve vězení o Kristových skutcích, poslal k němu své učedníky

3otázat se: „Ty jsi ten, který má přijít, či máme čekat jiného?“

4Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co jste slyšeli a viděli:

5slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým je zvěstováno evangelium;

6a blažený je ten, komu nejsem kamenem úrazu.“

7Zatím co odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť shlédnout? Rákos větrem zmítaný?

8Nuže, co jste vyšli uvidět? Člověka oděného jemným rouchem? Hle, lidé, co nosí jemná roucha, jsou v královských palácích.

9Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

10Neboť o něm je to psáno: Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, a ten ti připraví cestu před tebou.

11Vpravdě vám pravím: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. A přece, (i) kdo je menší v nebeském království, je větší než on.

12Ode dnů Jana Křtitele až po tuto chvíli Boží království je vystaveno násilí a násilníci je uchvacují.

13Všichni proroci totiž a Zákon prorokovali až do Jana.

14A jste-li ochotni přijmout: on je Eliáš, který má přijít.

15Kdo má uši, poslouchej!“

16„Komuže přirovnám tohle pokolení? Je podobno chlapcům, kteří sedí na náměstí a volají na své druhy

17takto: ´Pískali jsme vám, a netančili jste; naříkali jsme, a nekvíleli jste´.

18Neboť přišel Jan, nejedl ani nepil, a říkají: ´Má zlého ducha'.

19Přišel Syn člověka, který jí a pije, a říkají: ´Hle, jedlík a pijan vína, přítel celníků a hříšníků´. Avšak moudrost nalezla ospravedlnění svými skutky.“

20Tehdy počal vytýkat městům, v nichž se stalo nejvíce jeho zázraků, že nedělala pokání:

21„Běda ti, Korozaine, běda ti, Bethsaido! Neboť kdyby se v Tyru a v Sidonu byly udály ty zázraky, které se staly ve vás, dávno by konaly pokání v žínici a v popelu.

22Proto vám pravím: Tyru a Sidonu bude snesitelně]i v den soudu než vám.

23A ty, Kafarnaum! Což se až do nebe vypneš? Až do pekla klesneš. Neboť kdyby se byly v Sodomě udály ty zázraky, které se staly v tobě, byla by zůstala až dodnes.

24Proto vám pravím: Sodomské zemi bude snesitelně ji v den soudu než tobě.“

25V té době se Ježíš ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi ukryl tyto věci před moudrými a učenými a zjevils je maličkým.

26Ano, Otče, protože se ti tak zalíbilo.

27Můj Otec mi odevzdal všechno. A nikdo nezná Syna, leda Otec; ani Otce nezná nikdo, leda Syn, a komu by (to) chtěl Syn zjevit“.

28“ Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi břemenem, a já vás občerstvím.

29Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí pro svou duši.

30Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“

← Chapter 10 Jump to: Chapter 12 →