Romans 11

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 10 Jump to: Chapter 12 →

1Proto pravím: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Nikoli. Vždyť i já jsem Izraelita, z potomstva Abrahamova, z kmene Benjaminova.

2Nezavrhl Bůh svůj lid, který si předem rozlišil. Nebo nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, jak si stěžuje Bohu na Izraele?

3Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře vyvrátili, a já jsem zůstal sám a ukládají mi o život.

4Ale co mu odpovídá božské slovo? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Bálem.

5Tak tedy i v tomto čase zůstal zbytek podle vyvolení z milosti.

6Jestliže však z milosti, už ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.

7Co tedy? Izrael nedosáhl toho, oč usiluje, ale vyvolení (toho) dosáhli. Ostatní pak byli zaslepeni,

8jak je psáno: Dal jim Bůh ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až podnes.

9A David praví: Jejich stůl jim buď léčkou a pastí, příčinou pádu a odvetou.

10Ať se jim zatemní oči, aby neviděli, a jejich hřbet buď vždy shrben.

11Pravím tedy: Neklopýtli tak, aby padli? Naprosto ne. Ale pro jejich pochybení (přešla) spása na pohany, aby na ně žárlili.

12A jestliže jejich pochybení je bohatstvím pro svět a jejich úbytek je bohatstvím pro pohany, čím teprv bude jejich plnost!

13Ale vám, z pohanů, pravím: Pokud jsem tedy apoštolem pohanů, vykonávám okázale svůj úřad,

14zdali bych nějak nevzbudil žárlivost svých soukmenovců a některé z nich nespasil.

15Neboť jestliže jejich zavržení je smířením světa, čím bude jejich nové přijetí, ne-li vzkříšením z mrtvých?

16Jsou-li svaté prvotiny, je také celé těsto; a je-li svatý kořen, také větve.

17A jestliže některé větve byly ulomeny, ty pak, ač jsi byl planou olivou, byls mezi ně naroubován a stal ses účastným kořene, totiž tučné mízy olivy,

18nevynášej se proti větvím! A jestliže se vynášíš, pamatuj, že neneseš kořen ty, nýbrž kořen tebe.

19Ale řekneš: „Větve byly ulomeny, abych já byl naroubován.“

20Dobře! Byly ulomeny pro nevěru, ty však stojíš vírou. Nemysli vysoko, ale boj se!

21Neboť neušetřil-li Bůh přirozených ratolestí, neušetří ani tebe.

22Viz tedy Boží dobrotu a přísnost. Přísnost k těm, kdo klesli, k sobě však Boží dobrotu, setrváš-li v dobrotě; jinak i ty budeš vyťat.

23A oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni; Bůh je zajisté mocen znovu je naroubovat.

24Neboť byl-li jsi vyťat z olivy podle své přirozenosti plané a proti přirozenosti byls naroubován na ušlechtilou olivu, čím spíše budou naroubováni na vlastní olivu ti, kdo k ní přirozeně náleží.

25Nechci totiž před vámi, bratři, skrývat toto tajemství, abyste se nepokládali (jen) sami za rozumné: Zatvrzení přišlo na Izraele zčásti, dokud nevejde celek pohanstva,

26a tak bude spasen celý Izrael, jak je psáno: Přijde ze Siónu Vykupitel a odvrátí bezbožnost od Jakuba.

27A to bude má úmluva s nimi, až odejmu jejich hříchy.

28Vůči evangeliu jsou sice nepřáteli; pro vás; ale pro vyvolení zůstávají milovanými kvůli otcům.

29Vždyť při Božích darech a Božím povolání není litování.

30Neboť jak vy jste kdysi byli Boha neposlušni, nyní však se vám dostalo milosrdenství jejich neposlušností,

31tak i oni nyní neposlechli, pro milosrdenství k vám, aby sami také nyní došli milosrdenství.

32Bůh totiž uzavřel všechny v neposlušnosti, aby i se nade všemi smiloval.

33Ó propasti bohatství, moudrosti a vědění Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystihlo jeho cesty!

34Neboť kdo poznal myšlení Páně? Nebo kdo byl jeho rádcem?

35Anebo kdo mu dal dříve, aby se mu musilo oplatit?

36Protože od něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu budiž sláva na věky! Amen.

← Chapter 10 Jump to: Chapter 12 →