Romans 9

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 8 Jump to: Chapter 10 →

1Říkám pravdu v Kristu, nelžu, i svědomí mi to dosvědčuje v Duchu svatém,

2že mám v srdci velký zármutek a neustálou bolest.

3Neboť bych si přál já sám být odloučen od Krista pro své bratry, pro své příbuzné podle těla;

4vždyť jsou to Izraelité, jim patří synovství, sláva, smlouvy, zákonodárství, bohoslužba a zaslíbení;

5jim patří otcové a z nich je podle těla Kristus, který je nade všechno, Bůh velebený na věky, amen.

6Ale ne že by tím padlo slovo Boží. Neboť nejsou Izraelité všichni, kdož pocházejí z Izraele;

7ani nejsou všichni dětmi, protože jsou potomky Abrahamovými, ale z Izáka bude tvé potomstvo.

8To znamená: ne děti tělesné jsou děti Boží, nýbrž děti ze zaslíbení jsou počítány za potomstvo.

9Slovo zaslíbení je zajisté toto: V tomto čase přijdu a Sára bude mít syna.

10Nejen to, ale i Rebeka, která počala z jednoho muže, z našeho otce Izáka;

11neboť když se ještě nenarodili, aniž učinili co dobrého nebo špatného, aby zůstalo v platnosti Boží rozhodnutí o vyvolení

12bez ohledu na skutky, ale pro toho, který povolává, bylo jí řečeno: Starší bude podroben mladšímu,

13jak je psáno: Jakuba jsem si zamiloval, ale k Ezaovi jsem pojal nenávist.

14Co tedy máme říci? Že je u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

15Mojžíšovi totiž praví: Smiluji se, nad kým se chci smilovat, a slituji se, nad kým se chci slitovat.

16Nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, nýbrž na Bohu, který se smilovává.

17Neboť Písmo praví faraónovi: Proto jsem tě povznesl, abych na tobě ukázal svou moc a aby se tak mé jméno rozhlásilo po celé zemi.

18Tudíž se smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

19Řekneš mi tedy: „Proč ještě činí výtky? Kdo pak se může vzepřít jeho vůli?“

20Člověče, kdo jsi ty, že si dovoluješ přít se s Bohem? Což řekne výrobek výrobci: „Proč jsi mě udělal takto?“

21Či nemá hrnčíř moci nad hlínou udělat z téže kaše jednu nádobu pro čestné věci, jinou zase pro nečestné?

22A jestliže Bůh, přestože chce ukázat svůj hněv a učinit známou svou moc, snášel s velkou shovívavostí nádoby hněvu zralé k záhubě,

23a aby ukázal svou bohatou slávu na nádobách milosrdenství, které připravil k slávě,

24totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, nýbrž i z pohanů...

25Jak praví také u Oseáše: Nazvu svým lidem ty, kdo nebyli mým lidem, a milovanou tu, která nebyla milovaná;

26a právě na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny živého Boha.

27Izaiáš pak volá nad Izraelem: Kdyby bylo synů izraelských jako mořského písku, jen ostatek bude spasen.

28Neboť Pán dokoná a rychle provede své slovo na zemi.

29A jak předpověděl Izaiáš: Kdyby Pán zástupů nebyl nám ponechal potomstvo, byli bychom se stali jako Sodoma a byli bychom podobni Gomoře.

30Co tedy máme říci? Že pohané, kteří nešli za spravedlností, dostali spravedlnost, totiž spravedlnost z víry,

31kdežto Izrael, který hledal zákon spravedlnosti, k zákonu nedospěl.

32Proč? Protože (ji hledal) ne vírou, nýbrž skutky. Narazili na kámen úrazu,

33jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení; a kdo v něj věří, nebude zahanben.

← Chapter 8 Jump to: Chapter 10 →