Acts 4

Czech Kralichka 1998

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1A když [ještě] mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové [stráže] a saduceji,

2protože těžce nesli, že učí lid a kážou vzkříšení z mrtvých skrze Ježíše.

3Chopili se jich tedy a dali [je] až do druhého dne do vězení, protože už byl večer.

4Mnozí z těch, kdo uslyšeli Slovo, však uvěřili. A počet mužů dosáhl asi pěti tisíc.

5Druhého dne se pak stalo, že se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a zákoníci,

6nejvyšší kněz Annáš i Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kdo byli z velekněžského rodu.

7A když je postavili doprostřed, vyptávali se: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to udělali?"

8Tehdy jim Petr, naplněn Duchem Svatým, řekl: "Vůdcové lidu a starší Izraele:

9Poněvadž jsme dnes vyslýcháni pro dobrý skutek při nemocném člověku, kterým byl uzdraven,

10ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento [člověk] zdravý.

11To je ten' kámen, zavržený vámi staviteli, který se stal hlavním [kamenem] klenby'.

12A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni."

13Když tedy viděli Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou [to] neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, že byli s Ježíšem.

14A když viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti [nim] řekli.

15Poručili jim tedy, aby odešli z velerady ven, a radili se spolu.

16Říkali: "Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jeruzalémě [je] přece známo, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a [my to] nemůžeme popřít.

17Aby se [to] ale mezi lidmi více nešířilo, důrazně jim pohrozme, aby v tom jménu už k žádnému člověku nemluvili."

18Zavolali je tedy a přikázali jim, aby [už] vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.

19Petr a Jan jim však odpověděli: "Posuďte, zda je v Božích očích spravedlivé, abychom vás poslouchali více než Boha.

20My totiž nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli."

21A když nenalézali nic, za co by je potrestali, znovu [jim] pohrozili a kvůli lidu je propustili; všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo.

22A tomu člověku, na kterém se stal ten zázrak uzdravení, bylo přes čtyřicet let.

23Když tedy byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli velekněží a starší.

24A když [to bratři] uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: "Hospodine, ty [jsi] Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich,

25který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: 'Proč se rozzuřily národy a lidé vymýšleli marnosti?

26Králové země povstali a vládci se spolu shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému.'

27A opravdu se proti tvému svatému služebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele,

28aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo.

29Nyní, Pane, pohleď na jejich výhrůžky a dej svým služebníkům mluvit tvé slovo se vší smělostí,

30když budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše."

31A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí.

32To množství věřících pak mělo [jedno] srdce a jednu duši. Nikdo ani nenazýval nic z toho, co měl, svým vlastním, ale měli všechny věci společné.

33Apoštolové vydávali velikou mocí svědectví o vzkříšení Pána Ježíše a veliká milost byla na nich všech.

34Nikdo mezi nimi neměl nouzi, protože všichni, kdo vlastnili pole nebo domy, [je] prodávali a peníze, za které je prodali, přinášeli

35a pokládali k nohám apoštolů. [To] pak bylo rozdělováno každému podle toho, jak kdo potřeboval.

36A Jozes, který měl od apoštolů jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení) , levíta rodem z Kypru,

37prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →