bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
/
2 Kings 6
2 Kings 6
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
← Chapter 5
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 7 →
1
A synové proroků řekli k Elíšovi: Hle, prosím, místo, kde my před tvou tváří bydlíme, je pro nás příliš úzké;
2
pojďme, prosím, k Jordánu a odtamtud berme každý jednu kládu, a ť si tam můžeme zřídit místo k bydlení tam. I řekl: Jděte.
3
A jeden řekl: Přivol, prosím, a pojď se svými nevolníky. I řekl: Já půjdu.
4
Vy šel tedy s nimi a přišli k Jordánu a jali se sekat dříví;
5
a stalo se, když jeden kácel kmen, že železo padlo do vody. I vzkřikl a řekl: Běda, můj pane, a ona byla vypůjčená!
6
A Boží muž řekl: Kam padlo? Ukázal mu tedy to místo, i uřízl dřevo a hodil tam; tak způsobil vzplynutí železa.
7
A řekl: Vyzvedni si! I vztáhl svou ruku a vzal je.
8
A král Arámu se dal do války proti Isráélovi a obrátil se o radu na své služebníky výrokem: Mé tábořiště bude na tom a tom místě.
9
A Boží muž vzkázal králi Isráélovu výrokem: Střez se před přecházením tohoto místa, neboť tam jsou sestoupivší tam Arám ci.
10
A král Isráélův poslal na to místo, o němž mu Boží muž řekl a upozornil ho, a uchránil se tam - ne jeden krát ani dva krát.
11
A srdce krále Arámu se nad touto věcí znepokojilo, i zavolal na své služebníky a řekl k nim: Zda mi nechcete oznámit, kdo z našich je pro krále Isráélova?
12
A jeden z jeho služebníků řekl: Ne, můj pane, ó králi, nýbrž Elíšá, prorok, jenž je v Isráéli, oznamuje králi Isráélovu slova, jež vyslovuješ ve své ložnici.
13
I řekl: Jděte a zjistěte, kde on je, a ť mohu poslat a sebrat ho. A bylo mu oznámeno výrokem: Hle, je v Dóthánu.
14
Poslal tam tedy koně a vozy a silný oddíl vojska; ti v noci přišli a zavedli proti městu obklíčení,
15
a když pobočník Božího muže časně procitl, aby vstal, a vyšel, hle, město obstupoval oddíl vojska a koně a vozy. A jeho sluha k němu řekl: Běda, můj pane, jak se máme zachovat?
16
I řekl: Nemusíš se bát, neboť ti, kteří jsou s námi, jsou četnější než ti, kteří jsou s nimi.
17
A Elíšá se jal modlit a řekl: Hospodine, otevři, prosím, jeho oči, a ť vidí! A Hospodin jeho oči otevřel a sluha uviděl, že hle, hora plná koní a všude okolo Elíši ohnivé vozy.
18
I sestoupili k němu a Elíšá se jal modlit k Hospodinu a řekl: Raň, prosím, tento národ slepotou. A podle slova Elíšova je slepotou ranil;
19
a Elíšá k nim řekl: Toto ne ní ta cesta, aniž je toto to město; pojďte za mnou, a ť vás mohu zavést k muži, jehož hledáte. A zavedl je do Šómrónu,
20
a jak oni do Šómrón u vešli, stalo se, že Elíšá řekl: Hospodine, otevři oči těchto, a ť vidí! A Hospodin jejich oči otevřel, i uviděli, že hle, byli vprostřed Šómrónu.
21
A král Isráélův za svého uvidění jich k Elíšovi řekl: Zda je mám pobít, mám je pobít, můj otče?
22
I řekl: Nebudeš je bít; zda bys ty bil ty, jež jsi zajal svým mečem a svým lukem? Předlož jejich tváři pokrm a nápoj, a ť jedí a pijí a odcházejí k svému pánu.
23
Uspořádal jim tedy velikou hostinu, i pojedli a napili se; a propustil je, i odešli k svému pánu; a nadále již záškodnické bandy Aráma v zem Isráélovu nevešly.
24
A potom se stalo, že Ben-Hadad, král Arámu, shromáždil všechno své vojsko a vystoupil a zahájil obléhání proti Šómrónu;
25
i nastal v Šómrónu veliký hlad, a hle, zůstávali před ním v obléhání, až byla hlava osla za osmdesát šeklů stříbra a čtvrt kávu trusu holubů za pět šeklů stříbra.
26
A stalo se, že Isráélův král přecházel po zdi a vzkřikla na něho jakási žena výrokem: Pomoz, můj pane, ó králi!
27
I řekl: Nebude- li ti pomáhat Hospodin, odkud ti mám pomoc opatřit? Zda z mlatu nebo z lisu?
28
A řekl jí král: Co s tebou? I řekla: Tato žena ke mně řekla: Dej svého syna, a ť ho dnes můžeme sníst, a mého syna budeme jíst zítra.
29
Mého syna jsme tedy uvařily a snědly jsme ho a v další den jsem k ní řekla: Dej svého syna, a ť ho můžeme sníst; a le ukryla svého syna.
30
A za králova slyšení slov té ženy se stalo, že roztrhl svá roucha; a když on po zdi přecházel, uviděl lid, že hle, na jeho mase zevnitř byla pytlovina.
31
A řekl: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, bude-li hlava Elíši, syna Šáfátova, na něm dnes zů stá va t!
32
A Elíšá seděl ve svém domě a s ním seděli starší, když kohosi poslal z přítomnosti své tváře; dříve než k němu posel přicházel, tu on k starším řekl: Zda jste viděli, že tento syn vrahův poslal k odnětí mé hlavy? Vizte: Za příchodu posla zavřete dveře, a ť ho dveřmi můžete vytlačit; zda ne ní zvuk nohou jeho pána za ním?
33
Zatímco s nimi mluvil, tu k němu, hle, sestupoval posel. (A říkalo se: Hle, toto neštěstí je od Hospodina, co ještě mám na Hospodina čekat?)
← Chapter 5
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 7 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25