bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
/
2 Samuel 14
2 Samuel 14
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
← Chapter 13
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 15 →
1
A Jóáv, syn Cerújin, poznal, že srdce královo touží po Avšálómovi;
2
poslal tedy Jóáv do Tekóy a dal odtamtud přivést chytrou ženu a řekl k ní: Nechť, prosím, předstíráš smutek, a obleč si, prosím, smuteční roucha, a nebudeš se natírat olejem, nýbrž se učiníš jako by ženou již mnoho dní se rmoutící nad mrtvým,
3
a vstoupíš ke králi a budeš k němu mluvit podle těchto slov. A Jóáv ta slova vložil v její ústa.
4
Ta tekójská žena tedy ke králi řekla, - když byla padla na svůj obličej k zemi a poklonila se, - řekla tedy: Pomoz, ó králi!
5
A král jí řekl: Co s tebou? I řekla: Vpravdě jsem já vdova, neboť můj muž umřel,
6
a tvá služka měla dva syny; a oni oba se v poli jali rvát a nebylo, kdo by je navzájem odtrhl, takže jeden jednoho skolil a usmrtil ho.
7
A hle, celá čeleď povstala proti tvé služce a řekli: Vy dej skolivšího svého bratra, a ť ho můžeme usmrtit za žití jeho bratra, jehož zabil, takže zahubíme i dědice; a uhasí můj žhavý uhlík, jenž zbyl, aby nedošlo k uchování jména a ni zbytku mému muži na povrchu půdy.
8
A král k té ženě řekl: Jdi k svému domu a já o tobě budu dávat příkaz.
9
A ta tekójská žena řekla ke králi: Na mně, můj pane, ó králi, nechť je ta nepravost, a na domě mého otce, a král a jeho trůn nechť je bez viny.
10
A král řekl: Toho, kdo k tobě promluví, přivedeš ke mně a již nadále do tebe nebude rýpat.
11
I řekla: Kéž si, prosím, král připomíná Hospodina, tvého Boha, nechť mstitel krve nemnoží působení zkázy, a by nemohli zahubit mého syna! A řekl: Jako že je živ Hospodin - bude-li padat který z vlasů tvého syna na zem!
12
A ta žena řekla: Nechť, prosím, smí tvá služka promluvit slovo k mému pánu, králi. A řekl: Mluv.
13
A ta žena řekla: Nač tedy něco takového zamýšlíš proti Božímu lidu? A no, král toto slovo vyslovuje jako provinilý, neboť král nechce dovolit návrat svého zahnaného.
14
Vždyť jistotně musíme umřít, a no, jako voda, jež je rozlitá na zem, jež nemůže být sesbírána, Bůh však neodnímá duši, nýbrž má na mysli myšlenky, že zahnaný nemá být zaháněn od něho.
15
A že jsem nyní přišla promluvit ke králi, svému pánu, toto slovo - vždyť mi lid nahnal strachu, i řekla si tvá služka: Nuže, musím ke králi promluvit, snad král bude chtít uskutečnit slovo své služebnice,
16
když král bude chtít vyslyšet k vyproštění své služebnice z dlaně člověka chtějícího vyštvat mne a mého syna spolu z Božího dědictví.
17
Tvá služka si tedy řekla: Nuže, slovo mého pána, krále, mi bude k uklidnění, neboť jako Boží anděl, tak ový je můj pán, král, stran vyslyšení dobrého a zlého, a kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou!
18
A král odpověděl a řekl k té ženě: Nuže, nechť přede mnou netajíš věc, na niž se tě já chci tázat. A ta žena řekla: Nechť, prosím, můj pán, král, mluví.
19
A král řekl: Že je s tebou ve všem tomto ruka Jóávova? A ta žena odpověděla a řekla: Jako že je živa tvá duše, můj pane, ó králi, - je - li uhnutí doprava a neb uhnutí doleva od čehokoli, co promluvil můj pán, král! Ano, tvůj nevolník Jóáv, on mi rozkázal a on všechna tato slova vložil v ústa tvé služky;
20
tuto věc učinil tvůj nevolník Jóáv za účelem změny stavu věci, a můj pán je moudrý podle moudrosti Božího anděla, takže ví vše, co je v zemi.
21
A král řekl k Jóávovi: Nuže, hle, učinil jsem tuto věc; jdi tedy, přiveď toho kluka Avšálóma zpět.
22
A Jóáv padl na svou tvář k zemi a poklonil se a jal se velebit krále, i řekl Jóáv: Dnes tvůj nevolník poznal, že jsem našel v tvých očích přízeň, můj pane, ó králi, neboť můj pán uskutečnil slovo svého nevolníka.
23
A Jóáv vstal a odešel do Gešúru a přivedl Avšálóma do Jerúsaléma;
24
a král řekl: Nechť se obrací do svého domu, a ť nevidí mou tvář. Avšálóm se tedy obrátil do svého domu, aniž královu tvář uviděl.
25
A ve všem Isráélovi se nevyskytl muž tak krásný jako Avšálóm, k veliké chvále; od chodidla jeho nohy a ž po jeho témě hlavy při něm nebylo vady;
26
a při jeho stříhání jeho hlavy, - to bývalo od konce roku k roku, že ji stříhal, neboť pro něho byla těžká, takže ji stříhal, - tu navážil dvě stě šeklů vlasu své hlavy, podle královy váhy.
27
A Avšálómovi se narodili tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támár; to byla žena vzhledem krásná.
28
I bydlel Avšálóm v Jerúsalémě celá dvě léta, aniž tvář královu uviděl;
29
Avšálóm tedy vzkázal Jóávovi, aby ho poslal ke králi, a le nebyl ochoten k němu přijít; a vzkázal ještě po druhé, a le nebyl ochoten přijít.
30
Řekl tedy k svým nevolníkům: Vizte, Jóávův pozemek je k mé straně, a on tam má ječmen; jděte a zažehněte jej ohněm. Avšálómovi nevolníci tedy ten pozemek zažehli ohněm
31
a Jóáv vstal a odešel k Avšálómovi do domu a řekl k němu: Nač tvoji nevolníci ohněm zažehli pozemek, jenž patří mně?
32
A Avšálóm k Jóávovi řekl: Hle, poslal jsem k tobě vzkaz: Přijď sem, a ť tě mohu poslat ke králi se vzkazem: Nač jsem přišel z Gešúru? Bylo mi dobře, dokud jsem byl tam, nyní však chci vidět královu tvář, a je-li při mně nepravost, a ť mě usmrtí.
33
I přišel Jóáv ke králi a podal mu zprávu; ten přivolal Avšálóma, i přišel ke králi a poklonil se mu na svou tvář k zemi, před tváří královou, a král Avšálóma políbil.
← Chapter 13
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 15 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24