2 Samuel 19

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 18 Jump to: Chapter 20 →

1A Jóávovi bylo oznámeno: Hle, král nad Avšálómem pláče a rmoutí se.

2A vysvobození se v onen den všemu lidu stalo smutkem, neboť v onen den lid uslyšel výrok: Král se nad svým synem trápí.

3A v onen den se lid k příchodu v město odkradl, jako se odkrádá lid, ti, již jsou zhanobeni uprchnutím za bitvy.

4A král zahalil svou tvář a jal se silným hlasem bědovat: Můj synu Avšálóme, Avšálóme, můj synu, můj synu!

5A Jóáv vstoupil v dům ke králi a řekl: Zostudil jsi dnes tváře všech svých služebníků, již zachránili žití tvé a žití tvých synů a tvých dcer a žití tvých žen a žití tvých souložnic

6milováním nenávidících tě a nenáviděním milujících tě, neboť jsi dnes dal najevo, že pro tebe není velitelů a ni služebníků; ano, poznal jsem dnes, že kdyby byl dnes Avšálóm živ a my všichni mrtvi, že by to pak bylo správné v tvých očích.

7Nyní však vstaň, vyjdi a promluv k srdci svých služebníků, neboť ti přísahám při Hospodinu: Jestliže nejsi ochoten vyjít - bude-li kdo s tebou přečkávat tu to noc! A toto pro tebe bude horší než všechno neštěstí, jež na tebe přišlo od tvého mládí až do nynějška.

8Král tedy vstal a usedl v bráně; to bylo všemu lidu oznámeno výrokem: Hle, král sedí v bráně. A všechen lid přišel před tvář královu. Isráél se však byl roz prchl, každý k svým stanům,

9a všechen lid se ve všech kmenech Isráélových hašteřil, i říkali: Král nás vyprostil z dlaně našich nepřátel a on nás zachránil z dlaně Pelištím a nyní ze země utekl před Avšálómem;

10a Avšálóm, jehož jsme nad sebou pomazali, umřel v boji. Nač tedy nyní opomíjíte přivedení krále zpět?

11A král Dávid Cádókovi a Evjáthárovi, kněžím, vzkázal výrokem: Promluvte k starším Júdovým výrokem: Nač máte být poslední při přivádění krále zpět do jeho domu, když ke králi do jeho domu došlo slovo všeho Isráéle?

12Vy jste moji bratři, vy jste má kost a mé maso, nač tedy máte být poslední při přivádění krále zpět?

13A Amásovi musíte říci: Zda ty ne jsi má kost a mé maso? Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, nebudeš-li po všechny dni velitelem vojska před mou tváří místo Jóáva!

14I naklonil srdce všech mužů Júdových jako jednoho muže, takže králi vzkázali: Vrať se ty i všichni tvoji služebníci.

15Král se tedy vrátil a přišel až po Jordán, a Júdá k vy jití králi vstříc přišel do Gilgálu krále přes Jordán přepravit.

16A Šimeí, syn Géry, syna Jemíního, jenž byl z Bachúrím, spěšně sestoupil při mužích Dávidových vstříc králi Dávidovi

17a při něm tisíc mužů z Benjámína a Cívá, sluha domu Šáúlova, a s ním jeho patnáct synů a jeho dvacet nevolníků, i překročili Jordán dříve než král.

18A když přeplula pramice k přepravení domu králova a k učinění toho, co bylo dobré v jeho očích, padl Šimeí, syn Gérův, před tváří královou při jeho přechodu přes Jordán

19a řekl ke králi: Kéž mi můj pán nepočítá nepravost a nepřipomíná si, čeho se tvůj nevolník převráceně dopustil v den, kdy můj pán, král, vyšel z Jerúsaléma, takže by si to král přikládal k svému srdci,

20neboť tvůj nevolník ví, že jsem já zhřešil, takže, hle, přišel jsem já dnes, prve než všechen dům Josefův, sestoupit vstříc svému pánu, králi.

21Tu se ujal slova Avíšaj, syn Cerújin, a řekl: Zda nemá být Šimeí usmrcen za toto, že pomazanému Hospodinovu zlořečil?

22A Dávid řekl: Co mám s vámi co činit, synové Cerújini, že se mi dnes stáváte protivníky? Má dnes být kdo v Isráélovi usmrcen? Ano, zda nevíte, že dnes jsem já králem nad Isráélem?

23A k Šimeímu král řekl: Nemáš umřít. A přisáhl mu král.

24A vstříc králi sestoupil Mefívóšeth, syn Šáúlův; ten za čas od králova odchodu po den, kdy v pokoji přišel, neupravoval své nohy, aniž upravoval svůj knír, aniž pral svá roucha;

25a když přišel králi vstříc v Jerúsalém, stalo se, že mu král řekl: Proč jsi neodešel se mnou, Mefívóšethe?

26I řekl: Můj pane, ó králi, můj nevolník mě ošidil; tvůj nevolník si totiž řekl: Musím si osedlat osla a nasednout na něj a odebrat se s králem, neboť tvůj nevolník je chromý,

27a le donesl k mému pánu, králi, pomluvy proti tvému nevolníku, můj pán, král, je však jako Boží anděl, nechť tedy učiní, co bude dobré v jeho očích.

28Vždyť všechen dům mého otce nebyl před mým pánem, králem, než muži smrti, uvedl jsi však svého nevolníka mezi jídající u tvého stolu; co tedy mám ještě za nárok, a no, ke králi ještě křičet?

29A král mu řekl: Nač ještě budeš mluvit o svých věcech? Řekl jsem: Ty a Cívá si máte pole rozdělit.

30A Mefívóšeth řekl ke králi: Může si vzít třeba vše, nyní, když můj pán, král, v pokoji přišel do svého domu.

31I Barzillaj, Gileádí, sestoupil z Rógelím a přešel s králem Jordán, aby ho přes Jordán vyprovodil.

32A Barzillaj byl velmi stár, ve věku osmdesáti let, a on se jal krále za jeho bydlení v Machanájim podporovat, neboť on byl člověk velmi bohatý;

33a král k Barzillajovi řekl: Pojď ty se mnou dále a budu tě u sebe v Jerúsalémě živit.

34A Barzillaj řekl ke králi: Kolik bude dní let mého života, že bych měl vystupovat do Jerúsalém a?

35Já jsem dnes ve věku osmdesáti let; zda umím rozeznávat mezi dobrem a mezi zlem? Může-li tvůj nevolník vychutnávat, co bude jíst a co bude pít? Mohu-li ještě naslouchat hlasu pěvců a pěvkyň? Nač se tedy ještě tvůj nevolník má stávat pro mého pána, krále, břemenem?

36Nakrátko přechází tvůj nevolník Jordán s králem; nač by mě tedy král měl odměňovat touto odměnou?

37Nechť se, prosím, smí tvůj nevolník vrátit, a ť mohu umřít u hrobu svého otce a své matky, a hle, nechť dále s mým pánem, králem, jde tvůj nevolník Chimhám, i učiň mu, co bude dobré v tvých očích.

38A král řekl: Nechť jde Chimhám se mnou dále a já mu budu činit, co bude dobré v tvých očích, a vše, co si budeš u mne přát, budu činit pro tebe.

39A všechen lid přešel Jordán; a když přešel král, políbil král Barzillaje a požehnal mu, i vrátil se k svému místu.

40A král přešel do Gilgálu a s ním přešel Chimhám; a přes Jordán krále přepravil všechen lid Júdy a také polovina lidu Isráélova.

41A hle, ke králi přicházeli všichni muži Isráélovi a říkali ke králi: Proč tě naši bratři, muži Júdovi, ukradli a přes Jordán přepravili krále a jeho dům a všechny muže Dávidovy s ním?

42A všichni muž i Júdovi proti mužům Isráélovým odpověděl i: Protože král je mi blízek, nač tedy toto, že ses pro tuto věc rozhněval? Zda jsme se kdy od krále najedli? Přinesl-li nám dar?

43A muži Isráélovi odpověděl i mužům Júdovým a řekl i: Patří mi na králi deset podílů, takže i v Dávidovi jsem já nad tebe; proč jsi mě tedy zlehčil? A nestalo se mi přivedení mého krále zpět nejprve mou věcí? A le řeč mužů Júdových byla tvrdší než řeč mužů Isráélových.

← Chapter 18 Jump to: Chapter 20 →

Recommended Reading

Commentary 2 Samuel Commentaries → Devotional 2 Samuel Devotional Guide → Get This Bible PMPZ Study Bible →