Lamentations 2

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →

1(Álef) Jak ve svém hněvu zastínil Pán dceru Cijjónu, z nebes na zem s hodil nádheru Isráélovu, aniž si připomněl podnož svých nohou v den svého hněvu!

2(Béth) Pán pohltil bez ušetření všechna pastviště Jákóbova, výbuchem svého hněvu pobořil pevnosti dcery Júdovy, k zemi je srazil; znesvětil království i jeho hodnostáře.

3(Gimel) Ve vzplanutí hněvu usekl celý roh Isráélův, svou pravici obrátil zpět před tváří nepřítele a rozhořel se v Jákóbovi jako oheň, plamen, jenž vůkol sžíral.

4(Dáleth) Napjal svůj luk jako nepřítel, stanul po jeho pravici jako protivník a jal se zabíjet všechny žádoucí oku ve stanu dcery Cijjónu. Jako oheň vylil své popuzení.

5(Hé) Pán se stal jako by nepřítelem, pohltil Isráéle, pohltil všechny jeho paláce, zničil jeho pevnosti a rozmnožil při dceři Júdově sténání a sten.

6(Váu) A jako od zahrady násilně strhl svůj plot, zničil své shromaždiště, na Cijjónu Hospodin způsobil zapomenutí svátků a sobot a v rozhorlení svého hněvu zavrhl krále i kněze.

7(Zajin) Pán odkopl svůj oltář, zošklivil si svou svatyni, v ruku nepřítele vydal zdi jejích budov; v domě Hospodinově působili hluk jako v den svátku.

8(Chéth) Hospodin pojal záměr zničit zdi dcery Cijjónu; natáhl míru, ne od vrátil svou ruku od zhouby, i zarmoutil předhradbí i zeď; pospolu zchřadly.

9(Téth) Její brány zapadly v zem, její závory obrátil vniveč a polámal, její král a její hodnostáři jsou mezi národy, zákona není, ani proroci nedocházejí vidění od Hospodina.

10(Jód) Na zemi sedí, mlčí starší dcery Cijjónu, na svou hlavu navyhazovali prachu, opásali se pytlovinami; k zemi své hlavy spouštějí panny Jerúsaléma.

11(Káf) Mé oči jsou stráveny slzami, mé útroby jsou vzrušeny, má játra se vykydla na zem pro zdrcení dcery mého lidu při umdlévání nemluvňat a kojenců na prostranstvích hradiště.

12(Lámed) Říkají svým matkám: Kde je obilí a víno? Při svém umdlévání jako probodaných na prostranstvích města, při svém vylévání jejich duše do náruče jejich matek.

13(Mém) Co ti mám za příklad uvést, co mám k tobě připodobnit, dcero Jerúsaléma, co mám k tobě přirovnat, abych tě mohl potěšit, panenská dcero Cijjónu? Vždyť jako moře je veliké tvé zdrcení, kdo ti může přinést zhojení?

14(Nún) Tvoji proroci pro tebe vídají lež a nechutnost a nepůsobí odhalení stran tvé nepravosti k od vrácení tvého zajetí, nýbrž pro tebe vídají lživá břemena a svody.

15(Sámech) Dlaněmi nad tebou tleskají všichni cestou přecházející, syčí a svou hlavou potřásají nad dcerou Jerúsaléma: Zda toto je to město, je mu ž říkají Dokonalost krásy, Jásot vší země?

16(Pé) Svá ústa na tebe rozvírají všichni tvoji nepřátelé, syčí a skřípají zuby, říkají: Spolkli jsme, zajisté je toto den, jejž jsme očekávali; dočkali jsme se, zažili jsme.

17(Ajin) Hospodin uskutečnil, co si umínil, splnil své řeči, to, co rozkazoval ode dní pradávna, pobořil, aniž ušetřil a nepřítele nad tebou rozradostnil, vyvýšil roh tvých protivníků.

18(Cádé) Jejich srdce křičí k Pánu. Zdi dcery Cijjónu, dej slzám jako potok stékat za dne i v noci! Nechť si nedáváš ustání, nechť se neutišuje zřítelnice tvého oka!

19(Kóf) Vstaň, naříkej v noci, při začátku hlídek, jako vodu vylévej své srdce před tváří Páně, povznášej k němu své dlaně stran žití svých batolat, jež umdlévají hladem na nároží každé z ulic.

20(Réš) Viz, Hospodine, a pozoruj, s kým jsi takto naložil! Mají-li ženy jíst svůj plod, batolata svého odchovávání? Mají-li ve svatyni Páně být zabíjeni kněží a proroci?

21(Šín) Na zemi v ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji jinoši padli mečem, v den svého hněvu jsi zabíjel, porážel jsi, aniž jsi šetřil.

22(Táu) Jako v den setkání s voláváš ze všech stran strach na mne. A v den hněvu Hospodinova se nevyskytl uniknuvší a ni přeživší; ty, jež jsem na rozpjatých rukou odnosila a vychovala, pohubil můj nepřítel.

← Chapter 1 Jump to: Chapter 3 →