Lamentations 4

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1(Álef) Jak zachází zlato, mění se zlato, jež je hodnotné! Kameny svatyně se rozsypávají na nároží každé z ulic.

2(Béth) Drahocenní synové Cijjónu, kteří byli zlatem vyvažováni - jak jsou považováni za džbány z hlíny, dílo rukou hrnčíře!

3(Gimel) I šakalice nastavují struky, kojí svá mláďata; dcera mého lidu se stala ukrutníkem jako pštrosice v pustině.

4(Dáleth) Jazyk kojence ulpěl žízní na jeho patře, batolata požadují chléb, není rozdílejícího jim.

5(Hé) Kdo se krmívali lahůdkami, jsou zuboženi v ulicích, kdo byli chováni na šarlatu, válejí se v hnojištích.

6(Váu) A no, trest za nepravost dcery mého lidu je těžší než trest za hřích Sodomy, jež byla podvrácena jakoby znenadání, aniž se při ní namáhaly ruce.

7(Zajin) Její zasvěcenci byli čistší než sníh, byli běloskvoucí nad mléko, tělem byli červenější nad korály, jejich dojem - safír;

8(Chéth) zjev těchto se zatměl nad čerň, v ulicích se nerozeznají, jejich kůže se přilepila na jejich kosti, vyschla, stala se jako by dřevem.

9(Téth) Lépe se mají zabití mečem než zabití hladem, neboť tito pomíjejí, těžce raněni nedostatkem plodin pole.

10(Jód) Ruce milosrdných žen vařily jejich dítky, byly jim k požívání při zkáze dcery mého lidu.

11(Káf) Hospodin dovršil své popuzení, vylil žár svého hněvu a zanítil na Cijjónu oheň, jenž sežral jeho základy.

12(Lámed) Nebyli by uvěřili králové země ani nikdo z obyvatel světa, že by protivník a nepřítel mohl vstoupit v brány Jerúsaléma.

13(Mém) Pro hříchy jeho proroků, nepravosti jeho kněží, kteří v jeho nitru prolévali krev spravedlivých,

14(Nún) se v ulicích slepě potácejí, jsou poskvrněni krví, aniž jiní mohou - chtějí - sáhnout na jejich oblečení.

15(Sámech) Odstupte, nečistí, volají na ně, odstupte, odstupte, nechť nesaháte! - A když vyjdou, ba vy potácejí se, budou mezi národy říkat: Nebudou již nadále smět pobývat.

16(Pé) Tvář Hospodinova je rozptýlila, nebude jim již nadále věnovat pozornost; nedbají tváří kněží, starců neobdařují smilováním.

17(Ajin) Pokud ještě jsme, vyčerpávají se naše oči stran pomoci nám - marně, za své hlídky jsme vyhlíželi po národu nemohoucím vysvobodit.

18(Cádé) Stopovali naše kroky, aby nebylo lze chodit po našich prostranstvích; přiblížil se náš konec, naše dni se naplnily, ano, přišel náš konec.

19(Kóf) Naši pronásledovatelé se ukázali rychlejšími než orlové nebes, na horách nás žhavě hnali, v pustině na nás číhali.

20(Réš) Dech našich chřípí, pomazaný Hospodinův, byl polapen v jejich děrách, o němž jsme říkali: V jeho stínu budeme žít mezi národy.

21(Šín) Jásej a raduj se, dcero Edómova, bydlící v zemi Úc; i na tebe přechází číše; budeš opilá a budeš se obnažovat.

22(Táu) Dokonán je trest za tvou nepravost, dcero Cijjónu, nebude tě již nadále odvádět; tvou, dcero Edómova, nepravost navštíví a způsobí odhalení stran tvých hříchů.

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →