Lamentations 3

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →

1(Álef) Já jsem muž, jenž zakouší strast pod holí výbuchu jeho hněvu.

2(Álef) Mne odehnal a přiměl ubírat se tmou a ne světlem.

3(Álef) Ano, zas a zas proti mně obrací svou ruku, po celý den.

4(Béth) Způsobil zchátrání mého masa i mé kůže, zdrtil mé kosti.

5(Béth) Vybudoval proti mně, čím mě obklíčil, hořkost a útrapy.

6(Béth) Usadil mě v temná místa jako dávno mrtvé.

7(Gimel) Obezdil mě vůkol, takže nemohu vycházet, ztížil mé mosazné pouto.

8(Gimel) I když křičím a o pomoc volám, udušuje mou modlitbu.

9(Gimel) Mé cesty zazdil kvádry, mé pěšiny zmátl.

10(Dáleth) On je mi číhajícím medvědem, lvem v úkrytech.

11(Dáleth) Mé cesty odvedl stranou a rozsápal mě, učinil mě zuboženým.

12(Dáleth) Napjal svůj luk a postavil mě za terč pro šíp.

13(Hé) V mé ledviny uvedl děti svého toulce.

14(Hé) Stal jsem se všemu svému lidu předmětem smíchu, jejich popěvkem po celý den.

15(Hé) Nasytil mě trpkostmi, napojil mě pelyňkem.

16(Váu) A mé zuby dal rozedrat štěrkem, sehnul mě v popel.

17(Váu) Také jsi mou duši odtrhl od pokoje, zapomněl jsem na blaho.

18(Váu) I řekl jsem: Má životní síla zanikla, i mé očekávání od Hospodina.

19(Zajin) Připomeň si mou strast a mé bloudění, pelyněk a hořkost!

20(Zajin)Bez přestání si to připomíná a skloněna je moje duše nade mnou.

21(Zajin) Na mysl si znovu a znovu uvádím toto (proto čekám):

22(Chéth) Laskavost Hospodinova, že jsme docela nevymizeli! Vždyť nekončí jeho slitování,

23(Chéth) nová po jitrech! Veliká je tvá věrnost!

24(Chéth) Mým podílem je Hospodin, řekla má duše; proto na něho čekám.

25(Téth) Hospodin je dobrý vůči očekávajícímu ho, vůči duši, jež ho vyhledává.

26(Téth) Dobré je, když se čeká, a to mlčky, na vysvobození Hospodinovo.

27(Téth) Dobré je pro muže, jestliže ve svém mládí nosí jho.

28(Jód) Nechť sedí samoten a mlčí, když je na něho vložil.

29(Jód) Nechť svá ústa klade v prach, snad je naděje.

30(Jód) Nechť svou líc vy dává bijícímu ho, sytí se potupou.

31(Káf) Vždyť Pán nebude navždy zavrhovat,

32(Káf) nýbrž potrápí-li, přece se slituje dle hojnosti své laskavosti.

33(Káf) Vždyť ne ze svého srdce týrá a trápí děti kohokoli.

34(Lámed) Při deptání všech vězňů země pod nohama,

35(Lámed) při převracení práva muže před tváří Nejvyššího,

36(Lámed) při křivdění člověku v jeho při Pán nevidí?

37(Mém) Kdo je takový, že řekne a stane se, co Pán nerozkázal?

38(Mém) Nevycházejí z úst Nejvyššího zla i dobro?

39(Mém) Co si má stěžovat živý člověk, muž, na trest za svůj hřích?

40(Nún) Zkoumejme a zpytujme své cesty a vracejme se až k Hospodinu!

41(Nún) Povznášejme svá srdce na dlaních k BOHU v nebesa!

42(Nún) My jsme se přestoupení dopustili a neposlušnost projevili; ty jsi neodpustil.

43(Sámech) Zahalil ses v hněv a jal ses nás pronásledovat; zabíjel jsi, nešetřil jsi,

44(Sámech) zřídil sis zahalení v oblak před pronikáním modlitby,

45(Sámech) činíš nás smetím a odpadkem vprostřed národů.

46(Pé) Svá ústa na nás rozvírají všichni naši nepřátelé,

47(Pé) do stalo se nám postrachu a propasti, zániku a zdrcení,

48(Pé) mé oko se rozplývá potoky vod nad zdrcením dcery mého lidu.

49(Ajin) Mé oko se vylévá, aniž se utišuje, neboť není ustání,

50(Ajin) než bude Hospodin shlížet a dívat se z nebes.

51(Ajin) Mé oko působí zármutek mé duši pro všechny dcery mého města.

52(Cádé) Jako ptáčka mě zuřivě honili moji bezdůvodní nepřátelé,

53(Cádé) můj život se jali ubíjet v jámě a naházeli na mne kamení.

54(Cádé) Přes mou hlavu se převalily vody, i řekl jsem: Jsem vyřízen.

55(Kóf) Jal jsem se dovolávat tvého jména, Hospodine, z jámy, z hlubin.

56(Kóf) Uslyšel jsi můj hlas; kéž nezastíráš své ucho stran mé úlevy, stran mého volání o pomoc!

57(Kóf) V den, kdy jsem tě volal, ses přiblížil; řekl jsi: Nemusíš se bát.

58(Réš) Přel ses, Pane, přemi mé duše, vykoupil jsi můj život,

59(Réš) rozpoznal jsi, Hospodine, mou křivdu; suď můj soud;

60(Réš) rozpoznal jsi všechnu jejich pomstu, všechny jejich úklady vůči mně.

61(Šín) Slyšel jsi jejich tupení, všechna jejich ukládání proti mně,

62(Šín) rty povstávajících proti mně a jejich úvahy proti mně po celý den.

63(Šín) Pozoruj jejich sedání a jejich vstávání - já jsem jejich písničkou.

64(Táu) Kéž jim, Hospodine, chceš vrátit odplatou podle díla jejich ruky,

65(Táu) kéž jim chceš dát zastření srdce, svou kletbu jim,

66(Táu) kéž je chceš v hněvu pronásledovat a vyhubit zpod nebes Hospodinových!

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →