John 10

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

1„Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, nýbrž vstupuje jinudy, je zloděj a lotr.

2Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

3Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas, a on své ovce volá jménem a vyvádí je ven.

4A když své ovce vypustí, jde před nimi, a ovce jdou za s ním, neboť znají jeho hlas.

5Za cizím však nejdou, nýbrž utíkají před ním, neboť neznají hlas cizích.“

6To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni neporozuměli, co jim mluvil.

7Ježíš jim tedy řekl opět: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Já jsem dveře k ovcím.

8Všichni, kteří vystoupili (přede mnou), jsou zloději a lotři, ale ovce je neslyšely.

9Já jsem dveře. Vejde-li někdo skrze mne, bude zachráněn; a vejde i vyjde a nalezne pastvu.

10Zloděj přichází jen krást, zabíjet a hubit. Já jsem přišel, aby život měly a měly hojnost.“

11„Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává život za své ovce.

12Avšak, vidí-li najatý člověk, který není (pravým) pastýřem a jemuž ovce nepatří, přicházeti vlka, opouští ovce a utíká. A vlk lapá a rozhání ovce.

13Najatý člověk pak prchá, poněvadž je najatý a nezáleží mu na ovcích.

14Já jsem pastýř dobrý a znám svoje a znají mě moje,

15jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za své ovce.

16Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivésti, a můj hlas budou slyšeti, a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.

17Proto miluje mě Otec, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.

18Nikdo mi jej nebere, nýbrž já jej dávám dobrovolně. Mám moc jej dáti, a mám moc jej zase vzíti. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.“

19Pro tyto řeči povstala opět mezi židy různost názorů.

20Mnozí z nich pravili: „Má zlého ducha a blázní. Proč ho posloucháte?“

21Jiní pravili: „To nejsou slova posedlého. Což může zlý duch otevříti oči slepým?“

22V Jerusalemě se konala slavnost posvěcení chrámu. Byla zima.

23Ježíš chodil v chrámě v podloubí Šalomounově.

24Tu ho obstoupili židé a pravili mu: „Jak dlouho nás (ještě) držíš v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, pověz nám to zjevně!“

25Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, vydávají svědectví o mně.

26Ale vy nevěříte, neboť nepatříte k mým ovcím:

27Mé ovce slyší můj hlas, a já je znám, a ony jdou za mnou.

28Já jim dávám život věčný a nezhynou na věky, a nikdo je nevytrhne z mé ruky.

29Co mi dal můj Otec, to jest větší nade všecko, a nikdo nemůže (je) vytrhnouti z ruky mého Otce.

30Já a Otec jedno jsme.“

31Tu se židé chápali kamení, aby ho kamenovali.

32Ježíš jim odpověděl: „Mnoho dobrých skutků jsem vám ukázal z poslání svého Otce; pro který z těch skutků mě kamenujete?“

33Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nekamenujeme, nýbrž pro rouhání, že ty se děláš Bohem, ačkoli jsi člověk.“

34Ježíš jim odpověděl: „Copak není psáno ve vašem zákoně:,Já jsem řekl: Bohové jste'?

35Jestliže bohy nazval ty, jimž bylo řečeno slovo Boží – a Písmo se nemůže zrušiti –

36jak o tom, jejž Otec posvětil a poslal na svět, vy pravíte:,Rouháš se, poněvadž jsem řekli:,Syn Boží jsem'?

37Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!

38Činím-li pak a nechcete mně věřiti, věřte skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v Otci.“

39Zamýšleli ho tedy zajmouti, ale unikl jejich rukám.

40Odešel opět za Jordán do té krajiny, kde dříve Jan křtil, a zůstal tam.

41I přišli mnozí k němu a pravili: „Jan neučinil sice žádný zázrak,

42ale všechno, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivé.“ A mnozí uvěřili v něho.

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →