John 4

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1Jakmile tedy Ježíš poznal, že farizeové uslyšeli, jak Ježíš získává více učedníků a více křtí než Jan –

2ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci –

3opustil Judsko a odešel opět do Galileje.

4Musil však jíti Samařskem.

5I přišel k samařskému městu jménem Sichar, poblíže pole, které dal Jakub svému synu Josefovi.

6Byla tam studnice Jakubova. Unaven putováním, posadil se Ježíš u studnice. Bylo kolem šesti hodin.

7Tu přichází jedna žena samařská pro vodu. Praví jí Ježíš: „Dej mi píti!“ –

8Jeho učedníci odešli totiž do města nakoupit pokrmů. –

9I dí mu ta Samaritánka: „Jak? Ty, Žid, žádáš mne, Samaritánku, o vodu?“ – Židé se totiž se Samaritány nestýkají. –

10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala dar Boží i toho, který ti praví:,Dej mi píti!' ty bys ho poprosila, a dal by ti vody živé.“

11Dí mu žena: „Pane, ani nemáš, čím bys navážil, a studna je hluboká! Odkud tedy máš vodu živou?

12Což ty jsi větší než otec náš Jakub, který nám dal tu studni a sám z ní pil i jeho synové a jeho dobytek?“

13Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, opět bude žízniti; kdo se však napije z vody, kterou já mu dám, nebude žízniti na věky.

14Neboť voda, kterou já mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“

15Praví mu žena: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila ani nechodila sem pro vodu!“

16Dí jí [Ježíš]: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“

17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Dí jí Ježíš: „Správně jsi řekla:,Nemám muže.'

18Neboť jsi měla pět mužů a ten, kterého nyní máš, není tvým mužem. To jsi pověděla po pravdě.“

19Dí mu žena: „Pane, vidím, že ty jsi prorok.

20Naši otcové se klaněli (Bohu) na této hoře, a vy pravíte, že v Jerusalemě je místo, kde se patří klaněti.“

21Praví jí Ježíš: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudete klaněti Otci ani na této hoře ani v Jerusalemě.

22Vy se klaníte tomu, co neznáte; my se klaníme tomu, co známe, poněvadž spása je ze židů.

23Avšak přichází hodina, ano už je tu, kdy se praví ctitelé budou klaněti Otci v duchu a v pravdě. Neboť i Otec hledá takové, kteří by se mu (tak) klaněli.

24Bůh je duch, a ti, kdož se mu klanějí, mají se mu klaněti v duchu a v pravdě.“

25Dí mu žena: „Vím, že přijde Mesiáš, který se nazývá Kristus. Až tedy On přijde, oznámí nám všechno.“

26Dí jí Ježíš: „Já to jsem, který mluvím s tebou.“

27V tom okamžiku přišli jeho učedníci a divili se, že mluví s ženou; přece však nikdo neřekl: „Čeho si přeješ?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“

28Tu nechala žena svou konev a odešla do města a řekla lidem:

29„Pojďte a vizte člověka, který mi pověděl všechno, co jsem učinila, není-li on Mesiáš?“

30Vyšli tedy z města a ubírali se k němu.

31Mezitím ho jeho učedníci prosili: „Mistře, pojez!“

32Ale On jim řekl: „Já mám pokrm k jídlu, o němž vy nevíte.“

33Tu pravili učedníci jeden druhému: „Což mu někdo přinesl jídlo?“

34Dí jim Ježíš: „Můj pokrm je činiti vůli Toho, který mě poslal, a dokonati jeho dílo.

35Neříkáte vy:,Ještě čtyři měsíce a přijde žeň'? Hle, pravím vám: Pozdvihněte své oči a podívejte se na pole, že jsou již bílá pro žně.

36Žnec bere již mzdu a shromažďuje užitek pro život věčný, takže se radují: rozsevač i žnec.

37Na to se zajisté hodí přísloví: Jiný jest, kdo rozsévá, a jiný jest, kdo žne.

38Já jsem vás poslal žnout, o čem jste nepracovali; jiní pracovali, a vy jste vešli v jejich práce.“

39Mnoho Samaritánů z toho města uvěřilo v něho pro slovo ženy, která vydávala svědectví: „Pověděl mi všechno, co jsem činila.“

40Samaritáni přišli tedy k němu s prosbou, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

41A (ještě) mnohem více jich uvěřilo v něho pro jeho slovo.

42Pravili té ženě: „Věříme již nikoli pro tvou řeč; neboť jsme sami slyšeli a víme, že tento je skutečně Spasitel světa.“

43Po dvou dnech odešel tamodtud a odebral se do Galileje. –

44Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok není ve vážnosti v své otčině. –

45Když tedy přišel do Galileje, přijali ho Galilejané, poněvadž viděli všechno, co o slavnosti činil v Jerusalemě; také oni totiž přišli (tehdy) na slavnost.

46Přišel tedy zase do Kány Galilejské, kde dříve proměnil vodu ve víno. V Kafarnau byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocen.

47Když uslyšel, že Ježíš přichází z Judska do Galileje, odebral se k němu s prosbou, aby mu přišel uzdravit syna; neboť jižjiž umíral.

48I řekl mu Ježíš: „Neuzříte-li zázraky a divy, neuvěříte.“

49Dí mu královský úředník: „Pane, pojď, dříve než můj syn umře!“

50Dí mu Ježíš: „Jdi, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu řekl Ježíš, a šel.

51Když již byl na cestě, potkali se s ním jeho služebníci a oznámili (mu), že jeho syn je živ.

52I vyptal se jich na hodinu, kdy se mu ulevilo. Oni mu řekli: „Včera v hodinu sedmou přestala mu horečka.“

53Poznal tedy otec, že to byla ona hodina, v které mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ I uvěřil v něho on sám i celý jeho dům.

54To byl druhý zázrak, který Ježíš učinil opět (v Káně) po svém návratu z Judska do Galileje.

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →