John 3

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →

1Mezi farizeji byl jeden člověk jménem Nikodem, člen židovské velerady.

2Ten přišel v noci k Ježíšovi a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi od Boha přišel jako učitel; neboť nikdo nemůže činiti ty zázraky, které ty činíš, není-li s ním Bůh.“

3Ježíš mu odpověděl takto: „Vpravdě, vpravdě pravím ti: Nenarodí-li se kdo znova, nemůže viděti království Boží.“

4Dí jemu Nikodem: „Jak se může člověk naroditi, když je starý? Cožpak může po druhé vejiti do lůna své matky a znovu se naroditi?“

5Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím ti: Nenarodí-li se kdo znova z vody a z Ducha [svatého], nemůže vejiti do království Božího.

6Co se z těla narodilo, je tělo; co se z Ducha narodilo, je duch.

7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znova naroditi.

8Vítr vane, kam chce; a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to u každého, kdo se narodil z Ducha.“

9Nikodem mu řekl: „Jak se to může státi?“

10Ježíš mu odvětil: „Ty jsi učitel v lidu izraelském, a to nevíš?

11Vpravdě, vpravdě pravím ti: Co víme, mluvíme, a co jsme viděli, dosvědčujeme; a svědectví naše nepřijímáte.

12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li k vám mluviti o věcech nebeských?

13A nikdo nevstoupil na nebe, leda Ten, který s nebe sestoupil, Syn člověka, [který je v nebi].“

14„A jako Mojžíš povýšil na poušti hada, tak musí býti povýšen Syn člověka,

15aby každý, kdo v něho věří, [nezahynul, nýbrž] měl život věčný.“

16„Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nikdo, jenž v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný.

17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, nýbrž aby svět byl jím spasen.

18Kdo v něho věří, nebývá souzen; kdo však nevěří, již jest odsouzen, poněvadž nevěří ve jméno jednorozeného Syna Božího.

19To pak je soud, že Světlo přišlo na svět, a lidé milovali více tmu než světlo; neboť jejich skutky byly zlé.

20Každý totiž, kdo činí zlé, nenávidí světlo a nejde k světlu, aby nebyly jeho skutky najevě.

21Kdo však činí pravdu, jde k světlu, aby se ukázaly jeho skutky, neboť jsou vykonány v Bohu.“

22Potom přišel Ježíš se svými učedníky do judského území a tam s nimi pobýval a křtil.

23Také Jan křtil v Enonu u Salimu, neboť tam bylo mnoho vody. Lidé přicházeli a dávali se křtíti.

24Jan totiž ještě nebyl v žaláři.

25Tu vznikl mezi učedníky Janovými a židy spor o očišťování.

26I přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl u tebe za Jordánem, o němž jsi ty vydal svědectví, hle, ten křtí, a všichni jdou k němu.“

27Jan na to řekl: „Člověk si nemůže nic vzíti, není-li mu (to) dáno s nebe.

28Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl:,Já nejsem Mesiáš, nýbrž jsem poslán před ním.'

29Kdo má nevěstu, je ženich. Ženichův přítel, který stojí a ženicha slyší, raduje se srdečně z jeho hlasu. Nuže, tato má radost se naplnila:

30On musí růsti, já pak se menšiti.“

31„Kdo shůry přichází, je nade všechny; kdo je ze země je pozemský a mluví po zemsku. Kdo s nebe přichází, je nade všechny a svědčí o tom,

32co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.

33Kdo přijal jeho svědectví, ten zpečetil, že Bůh je pravdomluvný.

34Neboť ten, jehož Bůh poslal, mluví slova Boží. Vždyť Bůh (mu) dává Ducha bez míry.

35Otec miluje Syna a všecko dal do jeho ruky.

36Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však v Syna nevěří, neuzří život, nýbrž hněv Boží zůstává na něm.“

← Chapter 2 Jump to: Chapter 4 →