2 Corinthians 1

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

Jump to: Chapter 2 →

1Pavel, apoštol Ježíše Krista, podle Boží vůle, a Timotheos, bratr, Božímu shromáždění, jež je v Korintě, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaii:

2Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

3Veleben budiž ten, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec slitování a Bůh všeho povzbuzení,

4jenž nás povzbuzuje při vší naší tísni, takže my můžeme ty, kdo jsou v jakékoli tísni povzbuzovat tím povzbuzením, jímž jsme sami od Boha povzbuzováni,

5protože jak se vůči nám rozmáhají KRISTOVA utrpení, tak se skrze KRISTA rozmáhá i naše povzbuzení.

6Avšak buď že jsme tísněni, je to pro vaše povzbuzení a záchranu, jež se působí v trpělivém snášení týchž utrpení, jimiž trpíme i my,

7(a naše naděje o vás je pevná,) nebo že jsme povzbuzováni, je to pro vaše povzbuzení a záchranu, neboť víme, že jste účastníky jak utrpení, tak i povzbuzení.

8Neradi bychom totiž, bratři, byste byli neznalí stran naší tísně, jež [nám] nastala v Asii, že na nás dolehla nad naši sílu nadměrná tíže, takže jsme propadli beznaději i stran toho, že budeme dále žít;

9ano, sami jsme v sobě samých přijali rozsudek smrti, abychom spoléhali ne sami na sebe, nýbrž na Boha, jenž křísí mrtvé,

10jenž nás z tak veliké smrti vyprostil a vyprošťuje, v něhož doufáme, že nás i nadále bude vyprošťovat,

11i za vaší společné pomoci prosbou za nás, aby dar, udělený nám prostřednictvím mnoha osob, se stal předmětem díků mnoha osob za nás.

12Vždyť toto je naše chlouba: Svědectví našeho svědomí, že jsme se ve světě, a nadevše vůči vám, chovali v prostotě a upřímnosti před Bohem (ne v moudrosti masa, nýbrž v Boží milosti);

13nepíšeme vám přece jiných věcí než jen ty, jež dobře znáte a uznáváte, a doufám, že až do konce budete uznávat

14tak, jako jste zčásti uznali nás, že jsme vaše chlouba, právě tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše.

15A s touto důvěrou jsem prve zamýšlel přijít k vám, abyste měli druhou přízeň,

16a přes vás projít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám a od vás být vyprovozen do Júdska.

17Nuže, cožpak jsem se snad zachoval lehkomyslně, když jsem toto zamýšlel? Anebo zamýšlím, co zamýšlím, po způsobu masa, aby při mně bylo ano, ano i ne, ne?

18Ba, jako že je Bůh věrný, naše slovo k vám není ano i ne;

19Boží Syn, Ježíš Kristus, jenž byl mezi vámi kázán skrze nás, - skrze mne a Silvana a Timothea, - se přece nestal nějakým ano i ne, nýbrž v něm nastalo a trvá ano,

20neboť kolik je Božích příslibů, v něm je ano a v něm je AMÉN, Bohu k slávě skrze nás.

21Ten pak, jenž nás s vámi upevňuje v Krista a pomazal nás, je Bůh,

22jenž si nás i zpečetil a v našich srdcích dal závdavek Ducha.

23Já se však dovolávám Boha jako svědka na svou duši, že jsem do Korintu zatím proto nepřišel, bych vás šetřil;

24ne že nad vaší věrou panujeme, nýbrž jsme spolupracovníci vaší radosti; vždyť věrou stojíte.

Jump to: Chapter 2 →