bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech SNC
/
Job 9
Job 9
Czech SNC
← Chapter 8
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 10 →
1
Jób odpověděl:
2
"Ano, tohle všechno vím. Ale copak může být v Božích očích nějaký člověk vskutku dobrý?
3
Když se s Bohem dostane do pře, dokáže odpovědět na jedinou z tisíce jeho otázek?
4
Bůh je tak mocný a moudrý, kdo se mu postaví na odpor?
5
Když se rozhněvá, hory se třesou a padají,
6
země se chvěje v základech.
7
Slunce nevyjde a hvězdy přestanou svítit na jeho rozkaz.
8
To on přece rozprostřel oblohu a vymezil břehy oceánům.
9
On to byl, kdo rozmístil hvězdy v souhvězdí Lva, Oriona i Kuřátek, sestavil i jižní zvířetník.
10
Jeho divy jsou neuvěřitelné a nespočetné.
11
Obchází kolem nás, neviditelný, nepostřehnutelný.
12
Když si usmyslí někoho zničit, kdo ho zastaví? Komu se musí zodpovídat?
13
Ne, Bůh si nedá rozmluvit svůj hněv. Lidská pýcha před ním padá do prachu.
14
Kdo jsem já, abych se přel s Všemohoucím, nebo se s ním dokonce hádal?
15
I kdybych byl bez poskvrny, nenašel bych slov, jen bych musel prosit o milost.
16
A i kdyby mi odpověděl, sotva bych dokázal uvěřit, že vyslyšel můj křik.
17
Vždyť mě ničí zaživa, bez příčiny mě stíhá rána za ranou.
18
Ani vydechnout mě nenechá, naplnil můj život hořkostí.
19
Všechnu sílu a spravedlnost si nechává pro sebe. Nemám zastání.
20
Ale co já? Jsem já spravedlivý? Uznávám to - nejsem. I kdybych byl jakkoli zbožný, Bůh mě stejně usvědčí.
21
Mohl bych být sebenevinnější - ale nestarám se o to, jakože moje svědomí je čisté, není mi to k ničemu.
22
Dobrák nebo darebák, Bůh zahubí oba.
23
A když pohroma dopadne na nevinného, ještě se mu vysměje.
24
Svět si rozdělili násilníci, soudci jsou ke zlu slepí. Kdo za to může, když ne on?
25
Mé dny uplynuly jako voda, nic dobrého z nich nezbylo.
26
Mé roky přeletěly jako vítr, jako orel, když se vrhá na kořist.
27
Kdybych si i přestal stěžovat a smířil se s osudem,
28
naložíš mi tím větší trápení, Bože, nic mi nepromineš.
29
K čemu se tedy namáhat?
30
I kdybych se umyl sněhem a ruce do běla vydrhl louhem,
31
stejně mě strčíš do bláta a zas budu před tebou jen špinavý tulák.
32
32-33 Ubránit se ti nelze, vždyť nejsi obyčejný smrtelník jako já. Kdybys byl, mohli bychom se střetnout v rozhovoru, předložit svůj spor nestrannému rozhodčímu. Ale takhle - kdo se mě zastane?
33
***
34
Ach, ať už mě konečně přestane mučit, abych se nemusel pořád děsit, co ještě na mě vytasí!
35
Pak bych se před něj směle postavil a řekl mu, že jsem si to nezasloužil!
← Chapter 8
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 10 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42