Mark 14 — Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

1Po dvou dnech byly velikonoce, slavnost přesnic. I uvažovali velekněží a zákonici, jak by ho lstivě jali a zabili.

2Pravili však: „Ne o slavnosti, aby snad nevzniklo pobouření mezi lidem!“

3Když pak byl v Bethanii v domě Šimona malomocného a byl za stolem, přišla jedna žena s alabastrovou nádobou drahého oleje z pravého nardu, rozlomila alabastrovou nádobu a vylila mu olej na hlavu.

4Někteří se však nad tím mrzeli mezi sebou a pravili: „K čemu tato ztráta oleje?

5Vždyť se ten olej mohl prodati za více než tři sta denárů a darovati chudým.“ I osopovali se na ni,

6ale Ježíš řekl: „Nechte ji! Proč jí to máte za zlé? Dobrý skutek na mně učinila.

7Vždyť chudé máte vždycky s sebou a kdykoliv chcete, můžete jim prokázati dobrodiní, mne však vždycky nemáte.

8Ona učinila, co mohla, neboť pomazala mé tělo napřed k pohřbu.

9Vpravdě pravím vám: Všude na celém světě, kdekoliv bude hlásáno toto evangelium, tam se bude vypravovati na její památku také to, co ona učinila.“

10A Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.

11Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dáti peníze. I uvažoval, jak by ho v příhodnou chvíli vydal.

12Prvního dne přesnic, kdy se zabíjel velikonoční beránek, praví mu jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti šli připravit beránka?“

13I posílá dva ze svých učedníků a praví: „Jděte do města a potká vás člověk se džbánem vody. Jděte za ním,

14a kam vejde, tam povězte pánu domu:,Mistr vzkazuje: Kde je mé večeřadlo, v němž bych jedl se svými učedníky beránka?'

15On vám ukáže veliké večeřadlo, prostřené a připravené; a tam nám připravte!“

16I odešli jeho učedníci a přišli do města a nalezli to tak, jak jim pověděl; i připravili beránka.

17Když pak byl večer, přišel se dvanácti.

18A když byli za stolem a jedli, řekl Ježíš: „Vpravdě pravím vám: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“

19I počali se rmoutiti a říkati mu jeden po druhém: „Což já?“

20On však jim řekl: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse.

21Syn člověka sice jde, jak jest o něm psáno, ale běda tomu člověku, jímž bude Syn člověka zrazen! Tomu člověku bylo by lépe, kdyby se nebyl narodil!“

22A při večeři vzal Ježíš chléb, požehnal jej, lámal a dal jim jej se slovy: „Vezměte, toto je Tělo mé!“

23Pak vzal kalich, poděkoval, podal jim jej – a pili z něho všichni –

24a řekl jim: „Toto je má Krev [Nového] Zákona, která se vylévá za mnohé.

25Vpravdě pravím vám: Již nebudu píti z toho plodu vinného kmene až do onoho dne, kdy budu píti nový (kalich) v království Božím.“

26A zazpívali chvalozpěv a vyšli na horu Olivetskou.

27I dí jim Ježíš: „Všichni se pohoršíte [v této noci nade mnou], neboť je psáno:,Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce.'

28Ale po svém zmrtvýchvstání předejdu vás do Galileje.“

29Petr však mu řekl: „I kdyby se všichni nad tebou pohoršili, já nikoliv.“

30Dí mu Ježíš: „Vpravdě pravím tobě: Dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

31Ale on ještě více ujišťoval: „I kdybych měl s tebou umříti, nezapřu tě.“ Podobně pravili též všichni.

32A přicházejí do dvorce jménem Getsemany. I praví svým učedníkům: „Poseďte zde, pokud se budu modliti!“

33A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Počal se třásti a teskniti.

34I praví jim: „Smutná je má duše až k smrti; zůstaňte zde a bděte!“

35A popošel dále, padl na zem a modlil se, aby odešla od něho ta hodina, možno-li.

36I řekl: „Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne co já chci, nýbrž co Ty!“

37Pak jde a nalezne je spáti. I dí Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi bdíti ani jedinou hodinu?

38Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení! Duch je zajisté připraven, ale tělo je slabé.“

39I vzdálil se opět a modlil se táž slova.

40A když se vrátil, nalezl je, jak opět spí. Jejich oči byly obtíženy, a nevěděli, co mu mají odpovědět.

41I přichází po třetí a praví jim: „Vy klidně spíte dále? Dost toho! Má hodina je tu! Hle, Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků.

42Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zradí!“

43Když ještě mluvil, přišel Jidáš [Iškariotský], jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a kyji (poslaný) od velekněží, zákoníků a starších.

44Dal pak jim jeho zrádce znamení: „Koho políbím, ten je to; toho zajměte a odveďte opatrně!“

45Když přišel, hned přistoupil k němu a řekl: „[Zdráv buď], Mistře!“ A políbil ho.

46Oni pak napřá hli na něho ruce a jali ho.

47Tu jeden z těch, kteří tu stáli, vytasil meč, napadl služebníka veleknězova a uťal mu ucho.

48Ježíš k nim promluvil takto: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji, abyste mě jali.

49Den co den jsem učíval mezi vápni v chrámě a nejali jste mě. Avšak Písma se musí naplniti.“

50Tehdy ho všichni [jeho učedníci] opustili a utekli.

51Jeden jinoch však, oděný lněným rouchem na holém těle, šel za ním. I chytili ho.

52Ale on odhodil lněné roucho a utekl od nich bez šatů.

53I přivedli Ježíše k veleknězi. A shromáždili se všichni velekněží, zákoníci a starší.

54Petr šel za ním zpovzdálí až do dvora veleknězova; seděl se služebníky a ohříval se u ohně.

55Velekněží a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby jej vydali na smrt; ale nenalezli.

56Mnozí sice svědčili křivě proti němu, ale jejich svědectví se neshodovala.

57I povstali někteří a svědčili křivě proti němu:

58„My jsme ho slyšeli, jak pravil:,Já zbořím tento chrám lidskou rukou zbudovaný a ve třech dnech vystavím jiný, ne lidskou rukou zbudovaný.' „

59Ale ani takto se jejich svědectví neshodovalo.

60I postavil se velekněz doprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?“

61Ale On mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho tázal velekněz: „Jsi ty Mesiáš, Syn [Boha] požehnaného?“

62Ježíš [mu] řekl: „Ano, já jsem. Uzříte Syna člověka seděti po pravici Všemohoucího a přicházeti na oblacích nebeských.“

63Tu roztrhl velekněz své roucho a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky?

64Slyšeli jste rouhání. Co soudíte vy?“ A oni všichni ho odsoudili, že je hoden smrti.

65I počali někteří na něj plivati, zahalovati jeho obličej, bíti pěstmi a říkati: „Hádej!“ Také služebníci ho políčkovali.

66A když byl Petr dole na dvoře, přišla jedna ze služek veleknězových.

67Spatřivši Petra, jak se ohřívá, pohlédla naň a řekla: „Ty také jsi byl s Ježíšem Nazaretským!“

68Ale on zapřel a řekl: „Nevím ani nerozumím, co pravíš.“ A vyšel ven na předdvoří. Tu zakokrhal kohout.

69Opět řekla služka, když jej spatřila, těm, kteří tam stáli: „Tento je z nich.“

70On však zapřel po druhé. Po malé chvíli pravili Petrovi zase ti, kteří tam stáli: „Skutečně jsi z nich, vždyť jsi také Galilejan.“

71On však se počal zaklínati a přísahati: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“

72A hned kohout zakokrhal po druhé. I rozpomněl se Petr na slovo, které mu řekl Ježíš: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš!“ A dal se do pláče.