bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
/
Mark 5
Mark 5
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
← Chapter 4
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 6 →
1
I přeplavili se na druhý břeh do gerasenské krajiny.
2
Jak vyšel z loďky, ihned se s ním potkal člověk vyšlý z hrobů, posedlý nečistým duchem.
3
Bydlel totiž v hrobech a již ani řetězy nemohl ho nikdo svázati;
4
neboť ačkoliv byl často spoután okovy a řetězy, řetězy přetrhal, okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit.
5
Zdržoval se stále ve dne v noci v hrobech nebo na horách, křičel a bil se kameny.
6
Když spatřil z daleka Ježíše, přiběhl, poklonil se mu
7
a vykřikl silným hlasem: „Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“
8
Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z tohoto člověka!“
9
I otázal se ho: „Jak se jmenuješ?“ Řekl mu: „Jmenuji se Pluk, neboť je nás mnoho.“
10
A prosil ho velice, aby je nevyháněl z té krajiny.
11
Páslo se tam u hory veliké stádo vepřů.
12
I prosili ho duchové: „Pošli nás do vepřů, ať vejdeme do nich!“
13
Povolil jim to [hned]. I vyšli nečistí duchové a vešli do vepřů. A stádo – asi dva tisíce kusů – se hnalo po srázu do jezera a utonulo v jezeru.
14
Pastýři pak utekli a rozhlásili to po městě i po venkově. I vyšli se (lidé) podívat, co se stalo.
15
A přicházejí k Ježíšovi a vidí toho, jenž býval posedlý, že sedí, jest oblečen a má zdravý rozum; i báli se.
16
Očití svědkové pak jim vypravovali, jak se to posedlému stalo; též (vypravovali) o vepřích.
17
I počali ho prosit, aby odešel z jejich území.
18
Když pak vstupoval na loďku, prosil ho ten, jenž býval posedlý, aby směl jíti s ním.
19
Ale nedovolil mu to, nýbrž řekl mu: „Jdi domů k svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval!“
20
I odešel a počal rozhlašovati v Desítiměstí, jak veliké věci mu prokázal Ježíš. A všichni se divili.
21
Když se Ježíš přeplavil na loďce opět na druhý břeh, sešel se k němu veliký zástup. Ještě byl na břehu jezera,
22
když k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jair; a spatřiv ho, padl mu k nohám
23
a prosil ho snažně: „Má dcera umírá; pojď, vlož na ni ruku, aby se uzdravila a žila!“
24
I odešel s ním za doprovodu velkého zástupu lidí. Ti se tísnili okolo něho.
25
Tu byla jedna žena, která trpěla krvotokem dvanáct let.
26
Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechen svůj majetek, a přece jí to nic neprospělo, nýbrž spíše ještě uškodilo.
27
Když uslyšela o Ježíšovi, přišla k zástupu odzadu a dotkla se jeho roucha,
28
neboť si myslila: „Dotknu-li se jen jeho roucha, budu uzdravena.“
29
A hned jí přestal výtok krve a pocítila na těle, že jest uzdravena ze své nemoci.
30
Ale Ježíš poznal ihned sám na sobě, že z něho vyšla moc. Obrátil se k zástupu a pravil: „Kdo se to dotkl mého roucha?“
31
I řekli mu jeho učedníci: „Vidíš přece, že se zástup tlačí na tebe, a ty pravíš:,Kdo se mne dotkl?' „
32
I rozhlížel se po té, která to učinila.
33
Žena pak vědouc, co se jí stalo, přistoupila s bázní a chvěním, padla před ním a pověděla mu plnou pravdu.
34
On pak jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila; jdi v pokoji a buď uzdravena ze své nemoci!“
35
Když ještě mluvil, přišli od představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera zemřela. Proč ještě obtěžuješ Mistra?“
36
Ježíš však uslyšev to slovo, řekl představenému synagogy: „Neboj se, jenom věř!“
37
A nenechal nikoho jíti s sebou kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
38
I přicházejí do domu představeného synagogy. A postřehne hluk a zaslechne lidi plakati a velmi kvíleti.
39
Vešel k nim a praví: „Proč hlučíte a pláčete? Dívka nezemřela, ale spí.“
40
I posmívali se mu. On však vypustil všechny, vzal otce i matku té dívky a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde ležela dívka.
41
Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talítha, kúmí!“ – to jest v překladě: „Dívko – pravím ti – vstaň!“
42
A hned dívka vstala a chodila; bylo jí dvanáct let. I užasli velmi.
43
A přikázal jim přísně, aby nikdo o tom nezvěděl. Pak řekl, aby jí dali jísti.
← Chapter 4
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 6 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16