bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal
/
Luke 20
Luke 20
Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal
← Chapter 19
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 21 →
1
Když jednoho dne učil v chrámu lid a hlásal evangelium, přistoupili veleknězi a vykladatelé Písma se staršími
2
a řekli mu: „Řekni nám, jakou mocí toto děláš? Anebo kdo ti to dal tuto moc?“
3
On jim na to odpověděl: „Také já se vás optám na jednu věc. Řekněte mi:
4
Janův křest byl z nebe, či z lidí?“
5
Oni však u sebe uvažovali takto: \ Řekneme-li 'Z nebe', řekne: ' Proč jste mu neuvěřili? '
6
Řekneme-li však 'Z lidí', všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan je prorok \.
7
I odpověděli, že nevědí, odkud je.
8
A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí toto dělám.“
9
Začal pak mluvit k lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysázel vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval na dlouhou dobu.
10
A když byl čas, poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali z plodů vinice. Ale vinaři ho zbili a odeslali s prázdnou.
11
A poslal ještě druhého služebníka. Než také toho zbili, potupili a odeslali s prázdnou.
12
A poslal ještě třetího. Ale i toho zranili a vyhnali.
13
Řekl tedy pán vinice: ' Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí'.
14
Ale když ho vinaři spatřili, takto mezi sebou uvažovali: 'To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví připadlo nám! '
15
A vyhnali ho ven z vinice a zabili.
16
Co jim tedy pán vinice udělá? Přijde a zahubí ty vinaře a svěří viníci jiným \. Když to uslyšeli, řekli mu: „Bůh uchovej!“
17
Ale on na ně pohlédl a řekl: \ Co tedy znamená tohle, co je psáno: Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným?
18
Každý, kdo na ten kámen padne, rozrazí se, a na koho padne, toho rozdrtí \.
19
V tu hodinu se ho vykladatelé Písma a veleknězi chtěli zmocnit, ale báli se lidu; poznali totiž, že toto podobenství pověděl na ně.
20
Nepouštěli ho však s očí a poslali slidiče, kteří se měli stavět spravedlivými, aby ho chytili v řeči tak, že by ho mohli vydat vladařově vládní moci.
21
I otázali se ho: \ Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš Boží cestě podle pravdy.
22
Je nám dovoleno dávat císaři daň, či ne? “
23
On však prohlédl jejich lest a řekl jim:
24
„Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“
25
Odpověděli mu: „Císařův.“
26
I řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ A nepodařilo se jim chytit ho v slově před lidem, ale podivili se jeho odpovědi a zmlkli.
27
Přistoupili k němu také někteří sadduceové, kteří popírají vzkříšení,
28
a zeptali se ho: „Mistře, Mojžíš nám napsal: Zemře-li komu ženatý bratr, který neměl dětí, ať si vezme tu ženu za manželku jeho bratr a zplodí svému bratrovi potomstvo.
29
Bylo tedy sedm bratří. A první se oženil, ale zemřel bez dětí.
30
I vzal si ji druhý
31
a třetí, a takto všech těch sedm nezanechalo potomka a umřelo.
32
Naposled umřela i žena.
33
Kterého z nich manželkou tedy bude tato žena při vzkříšení? Neboť sedm jich ji mělo za manželku.“
34
A Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají.
35
Ale ti, kdo byli uznáni za hodný onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nezení se ani nevdávají;
36
vždyť ani není možné, aby ještě umřeli, neboť jsou jako andělé a jsou Boží synové, protože jsou účastni vzkříšení.
37
Že však mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš při keři, jak nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jakobovým.
38
A není Bůh mrtvých, nýbrž živých, neboť všichni žijí pro něj.“
39
Někteří vykladatelé Písma mu na to pravili: li Mistře, dobře jsi (to) řekl!“
40
A nikdo se ho už neodvážil tázat.
41
Řekl pak jim: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?
42
Vždyť sám David praví v knize Žalmů: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
43
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.
44
David ho tedy nazývá Pánem; jak proto může být jeho syn?“
45
Když ho všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:
46
„Mějte se na pozoru před vykladateli Písma, kteří rádi chodí v řízách a libují si v pozdravech na náměstích, v prvních sedadlech v synagogách a v prvních místech na hostinách,
47
kteří vyjídají domy vdov a navenek se dlouho modlí. Těm se dostane velmi přísného soudu.“
← Chapter 19
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 21 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24