bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal
/
Luke 7
Luke 7
Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal
← Chapter 6
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 8 →
1
Když dokončil všechny tyto své řeči před lidem, který poslouchal, vešel do Kafarnaa.
2
Jeden setník měl služebníka tak nemocného, že už umíral; on si ho velmi vážil.
3
Když uslyšel a Ježíšovi, poslal k němu židovské stařešiny s prosbou, aby přišel a zachránil mu toho služebníka.
4
Oni přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal,
5
neboť miluje náš národ a i synagogu nám vystavěl“.
6
Ježíš tedy šel s nimi. Když už nebyl daleko od domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu,
7
protože se ani nepokládám za hodna přijít k tobě. Ale řekni (jen) slovo, a můj služebník bude uzdraven.
8
Vždyť i já jsem člověk podřízený a mám pod sebou vojáky, a řeknu tomuto:´Jdi!´, a jde; a druhému:´Pojď!´, a přijde; a svému služebníku: ´Udělej tohle!´, a udělá.“
9
Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu, obrátil se k zástupu, který ho provázel, a řekl: „Pravím vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!“
10
Ti, kdo byli posláni, navrátili se pak domů a nalezli toho služebníka zdravého.
11
Potom se odebral do města jménem Naim a doprovázeli ho jeho učedníci a četný zástup.
12
Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna své matky, a ta byla vdova, a s ní byl četný zástup z města.
13
Když ji Pán uviděl, slitoval se nad ní a řekl jí: „Neplač!“
14
A přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili a on řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“
15
Tu se ten mrtvý posadil a začal mluvit. I odevzdal ho jeho matce.
16
Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi a Bůh navštívil svůj lid.“
17
A tato řeč se o něm roznesla po celém Judsku a po celém tom okolí.
18
Zvěstovali pak o tom o všem Janovi jeho učedníci. A Jan si zavolal dva ze svých učedníků
19
a poslal je optat se Pána: „Jsi ty ten, který má přijít, či máme očekávat jiného?“
20
Když tedy ti muži přišli k němu, řekli: „Jan Křtitel nás poslal k tobě s dotazem: Jsi ty ten, který má přijít, či máme očekávat jiného?“
21
Právě v té chvíli uzdravil mnoho (nemocných) od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým vrátil zrak.
22
I odpověděl jim: „Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí zase vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým je zvěstováno evangelium
23
a blažený je ten, komu nejsem kamenem úrazu.“
24
Když Janovi poslové odešli, začal mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť shlédnout? Rákos větrem zmítaný?
25
Co jste tedy vyšli uvidět? Člověka oblečeného do měkkého roucha? Hle, lidé, kteří nosí vzácné šaty a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
26
Co jste tedy vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.
27
Toto je on, o němž je psáno: Hle, posílám svého posla před tvou tváří, a on ti připraví cestu před tebon.
28
Pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, není nikdo větší než Jan. A přece ten nejmenší v Božím království je větší než on.“
29
A všechen lid, který (to) slyšel, i celníci, uznali Boží rozhodnutí v Janově křtu tím, že ho přijali.
30
Avšak farizeové a znalci Zákona pohrdli Božím úradkem, který se jich týkal, a nedali se od něho pokřtít.
31
„Komuže přirovnám lidi tohoto pokolení a komu se podobají?
32
Podobají se chlapcům, kteří sedí na náměstí, volají na sebe a říkají: ´Pískali jsme vám, a netančili jste, naříkali jsme, a nekvíleli jste'.
33
Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: ´Má zlého ducha´.
34
Přišel Syn člověka, který jí a pije, a říkáte: ´Hle, jedlík a pijan vína, přátelí se s celníky a hříšníky.´
35
Ale uznaly moudrost za správnou všechny její děti.“
36
Jakýsi farizeus ho pozval, aby s ním pojedl. I vešel do farizeova domu a položil se ke stolu.
37
A hle, jakmile se dověděla jedna žena, která byla v městě (známa) jako hříšnice, že je u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku s vonnou mastí,
38
postavila se mu s pláčem vzadu k nohám a začala mu slzami smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat, líbala mu nohy a mazala vonnou mastí.
39
Když to viděl farizeus, který ho pozval, řekl sám u sebe: „Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká, že je to hříšnice.
40
A Ježíš mu na to řekl: „Šimone, mám ti co říci.“ On na to: „Mistře, řekni!“
41
„Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.
42
Když neměli čím dluh zaplatit, odpustil oběma. Kdo z nich tedy bude ho více milovat?“
43
Šimon odpověděl: „Myslím, že ten, kterému více odpustil.“ A on mu řekl: „Správně jsi usoudil“.
44
Pak se obrátil k té ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, vody na nohy jsi mi nepodal; ona však mi skropila nohy slzami a utřela vlastními vlasy.
45
Políbení jsi mi nedal; ona však od té chvíle, co vstoupila, nepřestala líbat mi nohy.
46
Hlavu´s mi olejem nepomazal; ona však mi pomazala vonnou mastí nohy.
47
Proto ti pravím: Odpouští se jí mnoho hříchů, protože milovala mnoho. Avšak komu se málo odpouští, málo miluje.“
48
Jí pak řekl: „Odpouštějí se ti hříchy.“
49
A ti, kdo byli zároveň u stolu, pravili u sebe: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“
50
A té ženě řekl: „Tvá víra tě spasila, jdi v pokoji!“
← Chapter 6
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 8 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24