bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Ekumenicky
/
Job 9
Job 9
Czech Ekumenicky
← Chapter 8
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 10 →
1
Jób na to odpověděl:
2
"Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?
3
Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
4
On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
5
On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;
6
zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.
7
Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,
8
sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,
9
on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
10
Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
11
Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.
12
Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?«
13
Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
14
Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?
15
Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.
16
A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.
17
Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,
18
ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.
19
Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?
20
I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.
21
Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.
22
Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.
23
A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.
24
Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?
25
Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,
26
prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.
27
Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,
28
hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.
29
Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?
30
I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,
31
přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.
32
On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.
33
Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.
34
Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.
35
Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
← Chapter 8
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 10 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42