1 Corinthians 14

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 13 Jump to: Chapter 15 →

1Žeňte se za láskou a horlete o duchovní projevy, nadevše však o to, abyste prorokovali.

2Kdo totiž mluví jazykem, mluví ne k lidem, nýbrž k Bohu, neboť nikdo nerozumí, on však duchem pronáší tajemství;

3kdo však prorokuje, mluví k lidem k budování a k povzbuzení a k útěše.

4Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, kdo však prorokuje, buduje shromáždění.

5Nuže, chtěl bych, byste vy všichni mluvili jazyky, raději však, abyste prorokovali - vždyť kdo prorokuje, je větší než kdo mluví jazyky, ledaže by překládal, aby se shromáždění dostalo budování.

6A nyní, bratři: přijdu-li k vám a budu -li mluvit jazyky, co vám budu platný, nepromluvím-li k vám buď v zjevení nebo v poznání nebo v proroctví nebo v nauce?

7Dokonce neživé věci, vydávající hlas, buď flétna nebo harfa: Nebudou-li zvukům dodávat rozdílnosti, jak se pozná, co se na flétnu nebo na harfu hraje?

8Ano, vydá-li i trouba nezřetelný hlas, kdo se bude chystat k válce?

9Tak i vy, co se týče jazyka: Nevydáte-li srozumitelného slova, jak se pozná, co se mluví? Vždyť budete mluvit do vzduchu!

10Tolik je, přijde-li na to, na světě druhů řečí, a žádný není nevýřečný;

11nebudu-li tedy znát význam řeči, budu mluvícímu barbarem a mluvící bude barbarem u mne.

12Tak i vy: Jelikož jste horlivě žádostivi duchů, usilujte o to, abyste se rozmáhali k budování shromáždění.

13Proto nechť se ten, kdo mluví jazykem, modlí, aby mohl překládat,

14neboť modlím-li se jazykem, modlí se můj duch, můj rozum však je neplodný.

15Co je to tedy? Budu se modlit duchem, budu se však modlit i rozumem; budu zpívat duchem, budu však zpívat i rozumem,

16jelikož jinak, proneseš-li dobrořečení duchem, jak řekne ten, jenž zaujímá místo nevědomého, své AMÉN na to tvé děkování, jelikož neví, co pravíš?

17Ano, ty sice pěkně děkuješ, ale jiný se nebuduje.

18Děkuji Bohu, že mluvím jazykem více než vy všichni,

19ale ve shromáždění bych raději chtěl promluvit pět slov svým rozumem, abych poučil i druhé, než deset tisíc slov v jazyku.

20Bratři, nestávejte se malými dítkami v myslích, nýbrž buďte dětinští vůči zlu, v myslích se však stávejte dospělými.

21V zákoně je psáno: Budu k tomuto lidu mluvit skrze jinojazyčné a skrze jiné rty, a ani tak mě nebudou poslouchat, praví PÁN.

22Jazyky jsou tedy za znamení ne těm, kteří věří, nýbrž nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, nýbrž těm, kteří věří.

23Jestliže se tedy sejde celé shromáždění na jedno místo a všichni budou mluvit jazyky a vejdou nevědomí nebo nevěřící, neřeknou, že šílíte?

24Jestliže však všichni prorokují a vejde někdo nevěřící nebo nevědomý, je ode všech usvědčován, je ode všech prozkoumáván,

25skryté věci jeho srdce vycházejí najevo, a tak padne na tvář a bude se klanět Bohu, ohlašuje, že Bůh je skutečně mezi vámi.

26Co je to tedy, bratři? Kdykoli se scházíte, má každý [ z vás] žalm, má nauku, má jazyk, má zjevení, má výklad; vše nechť se děje k budování.

27Buď že někdo mluví jazykem, nechť mluví dva nebo nejvýše tři, a každý zvlášť, a jeden nechť překládá;

28není-li však vykladače, nechť ve shromáždění mlčí a mluví sám k sobě a k Bohu;

29a nechť mluví dva nebo tři proroci a druzí nechť posuzují;

30bude-li však zjeveno dalšímu tam sedícímu, nechť ten první mlčí.

31Můžete ovšem prorokovat všichni, jeden po druhém, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni;

32a duchové proroků se podřizují prorokům,

33neboť Bůh není Bůh nepořádku, nýbrž pokoje, jako ve všech shromážděních svatých.

34[Vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí, neboť jim není povoleno mluvit, nýbrž podřizovat se, podle toho, jak praví i zákon,

35přejí-li si však něco se dovědět, nechť se dotazují svých vlastních mužů doma; ženě je přece hanba mluvit ve shromáždění.

36Zdali vyšlo Boží slovo od vás anebo dospělo jedině k vám?

37Myslí-li někdo, že je prorok nebo duchovní, nechť rozpoznává ty věci, jež vám píši, že jsou příkazem Páně;

38pakli to někdo nepoznává, nechť nepoznává.

39Horlete tedy, bratři, o prorokování, a jazyky mluvit nebraňte,

40vše nechť se však děje slušně a podle řádu.

← Chapter 13 Jump to: Chapter 15 →