bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
/
Job 14
Job 14
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
← Chapter 13
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 15 →
1
Člověk, zrozenec ženy, je ukrácen o dni a nasycen neklidem;
2
jako květ vypučí a uřízne se, i uteče jako stín a nebude zůstávat stát.
3
Ale i na něho máš otevřeny své oči; a mne přivádíš na soud s tebou?
4
Kdo může z nečistých vyvést čistého? A ni jeden!
5
Jestliže jsou jeho dni určeny, počet jeho měsíců je u tebe, ustanovil jsi jeho meze, jež nemůže překročit,
6
odvrať zrak od něho, a ť má klid, dokud jako námezdník může užívat svého dne!
7
Ano, strom má naději, je-li vyťat, že se ještě bude obnovovat a jeho výhonek nezaniká,
8
byť jeho kořen v zemi stárnul a jeho pahýl v prachu odumíral,
9
pachem vody vyhání a vytváří proutí, podoben sazenici.
10
A le člověk umírá a zůstává ležet, lidská bytost skonává - a kde je?
11
Vody zmizí v moři a řeka vysychá a je suchá;
12
tak každý ulehne a nevstává; až do zániku nebes neprocitají, aniž jsou buzeni ze svého spánku.
13
Kéž bys mě chtěl ukrýt v šeólu, schovat mě až do od vrácení tvého hněvu, uložit mi lhůtu a vzpomenout na mne -
14
(umírá-li člověk, zda může o žít?) po všechny dni své služby bych čekal, až do příchodu mé výměny.
15
Volal bys a já bych ti odpovídal, toužil bys po díle svých rukou,
16
kdežto nyní počítáš mé kroky - nečíháš na můj hřích?
17
Mé přestoupení je zapečetěno v uzlíku a k mé nepravosti přišíváš;
18
avšak hora, hroutíc se, se rozpadá a skála ustupuje ze svého místa,
19
kameny omelou vody, prach ze země splachuješ jejím přívalem. Tak hubíš naději smrtelníka;
20
napadáš ho do nekonečna, i odchází, zohavuješ jeho tvář a posíláš ho pryč.
21
Jsou-li jeho synové ctěni, neví, a jsou-li znevažováni, nevěnuje jim pozornost,
22
jen jeho maso pro něho trpí a jeho duše se pro něho rmoutí.
← Chapter 13
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 15 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42