Luke 14

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 13 Jump to: Chapter 15 →

1A když přišel v sobotu pojíst chleba do domu kteréhosi z hodnostářů, jenž byl z farizeů, stalo se, že oni ho bedlivě pozorovali.

2A hle, byl před ním jakýsi vodnatelný člověk.

3A Ježíš v odpověď k těm zákoníkům a farizeům promluvil, pravě: Zdaž je dovoleno v sobotu vykonat uzdravení?

4A oni ztichli. I pojal ho, vyléčil a propustil,

5a k nim v odpověď řekl: Koho z vás osel nebo hovězí dobytče zapadne do studny, aby ho hned v den sobotní nevytáhl nahoru?

6A na tyto věci mu nedokázali odpovědět.

7A k pozvaným pronášel přirovnání, všímaje si, jak si vybírali přední místa, i pravil k nim:

8Když budeš od někoho pozván na svatební hostinu, neukládej se ke stolu na přední místo, aby se snad ne stalo, že by byl od něho pozván někdo váženější než ty

9a že by přišel ten, jenž pozval tebe i jeho, a řekl ti: Uvolni místo tomuto, a tu že bys počal s hanbou zaujímat místo poslední;

10nýbrž se, když budeš pozván, odeber a usaď na poslední místo, aby ti tvůj hostitel, když přijde, řekl: Příteli, vystup sem výše. Tu budeš přede všemi, kdo budou s tebou ležet u stolu, mít čest,

11protože každý, kdo sám sebe povyšuje, bude ponížen, a kdo sám sebe ponižuje, bude povýšen.

12A pravil i svému hostiteli: Když budeš pořádat oběd nebo večeři, nevolej svých přátel ani svých bratrů ani svých příbuzných ani bohatých sousedů, aby tě někdy i oni zase nepozvali a ne dostalo se ti odplaty;

13nýbrž, když budeš pořádat pohoštění, zvi chudé, tělesně poškozené, chromé, slepé,

14a budeš blažen, protože nemají, čím ti odplatit. Bude ti zajisté odplaceno při opětovném vstání spravedlivých.

15A kdosi z těch, kdo spolu leželi u stolu, mu řekl, uslyšev tyto věci: Blažen, kdo bude jíst chléb v Božím království.

16A on mu řekl: Jakýsi člověk uspořádal velkolepou večeři a pozval mnohé;

17a v hodinu té večeře vyslal svého nevolníka, by pozvaným řekl: Pojďte, neboť je již vše připraveno.

18I počali se všichni bez výjimky omlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pole a nutně musím vyjít a podívat se na ně; prosím tě, měj mě za omluveného.

19A jiný řekl: Koupil jsem pět spřežení hovězího dobytka a ubírám se je vyzkoušet; prosím tě, měj mě za omluveného.

20A jiný řekl: Uzavřel jsem sňatek s ženou a pro tuto příčinu nemohu přijít.

21A ten nevolník se dostavil a podal svému pánu o těchto věcech zprávu. Tu se hospodář domu rozhněval a tomu svému nevolníku řekl: Vyjdi rychle do ulic a uliček města a uveď sem chudé a tělesně poškozené a chromé a slepé.

22A nevolník řekl: Pane, co jsi nařídil, se stalo, a ještě je místo.

23A pán řekl k nevolníku: Vyjdi k cestám a plotům a kdekoho přinuť vstoupit, aby můj dům byl nabit.

24Pravímť vám, že ani jeden z oněch mužů, kteří byli pozváni, mé večeře neokusí.

25I ubíraly se s ním početné davy; a obrátiv se, řekl k nim:

26Jestliže kdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a ženu a děti a bratry a sestry a ještě i své žití, nemůže být mým učedníkem;

27a kdokoli nenese svůj kříž a ne přichází za mnou, nemůže být mým učedníkem.

28Kdopak z vás, přeje-li si zbudovat věž, nejprve neusedne a ne propočítává náklad, zdali má, co potřebuje k dohotovení,

29aby se mu snad, až položí její základ a nebude schopen ji dokončit, nezačali všichni, kteří se dívají, posmívat

30a říkat: Tento člověk začal budovat a dokončit nedokázal?

31Anebo který král, ubírající se, by se pustil do války s jiným králem, nejprve neusedne a ne radí se, zdali je mocen střetnout se v síle deseti tisíc s tím, jenž na něho přichází s dvaceti tisíci?

32Jinak vyšle, ještě když on je daleko, poselstvo a žádá podmínky míru.

33Tak tedy nemůže být mým učedníkem nikdo z vás, kdo se nevzdává všech věcí, jež jsou jeho.

34[Nuže,] sůl je dobrá, bude-li však i sůl zbavena své chuti, čím bude napravena?

35Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

← Chapter 13 Jump to: Chapter 15 →