bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
/
Luke 20
Luke 20
Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)
← Chapter 19
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 21 →
1
A v jeden z těch dní, když on v CHRÁMĚ vyučoval lid a hlásal blahou zvěst, se stalo, že přistoupili velekněží a písmaři se staršími
2
a promluvili k němu, pravíce: Pověz nám, jakou pravomocí konáš tyto věci, anebo kdo je to, jenž ti tuto pravomoc dal?
3
I řekl jim v odpověď: Otáži se i já vás na jednu věc, i povězte mi:
4
Janův křest - byl z nebe či z lidí?
5
A oni se mezi sebou jali smlouvat, říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne: Proč jste mu neuvěřili?
6
Povíme-li však: Z lidí, ukamenuje nás všechen lid, neboť je přesvědčen, že Jan je prorok.
7
I odpověděli, že nevědí, odkud,
8
a Ježíš jim řekl: Aniž vám já míním říci, jakou pravomocí tyto věci konám.
9
A k lidu počal pronášet toto přirovnání: Jeden člověk vysadil vinici a pronajal ji rolníkům a na delší čas odešel ze země.
10
A v příslušném období vyslal k rolníkům nevolníka, aby mu dali z ovoce vinice. Ti rolníci ho však zbili a odeslali pryč s prázdnou.
11
I poslal ještě jiného nevolníka, oni však i onoho zbili, zneuctili a s prázdnou odeslali pryč.
12
I poslal ještě třetího, oni však i toho zranili a vyhnali.
13
A ten pán vinice řekl: Co mám učinit? Pošlu svého milovaného syna; když uvidí toho, budou snad mít ohled.
14
Když ho však ti rolníci uviděli, domlouvali se mezi sebou, říkajíce: Toto je dědic, [pojďte,] snažme se ho zabít, aby se dědictví stalo naším.
15
I vystrčili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy ten pán vinice učiní?
16
Přijde a zahubí ty rolníky a vinici dá druhým. A když to uslyšeli, řekli: To nechť se nestane.
17
On však, zahleděv se na ně, řekl: Co tedy je toto, to, co je napsáno: Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali, ten se stal hlavou nároží?
18
Každý, kdo na ten kámen padne, bude roztříštěn, a na koho padne on, toho rozmetá.
19
A velekněží a písmaři zadychtili v téže hodině na něho položit ruce, i zalekli se davu; poznaliť, že toto přirovnání řekl o nich.
20
I počíhali si na něho a vyslali slídiče předstírající, že jsou spravedliví, aby ho polapili v řeči, tak, aby ho mohli odevzdat výkonné a právní moci vladařově.
21
I otázali se ho, pravíce: Učiteli, víme, že správně mluvíš a vyučuješ a nepřijímáš osobu, nýbrž dle pravdy vyučuješ Boží cestě.
22
Je nám dovoleno dávat císaři daň čili nic?
23
Povšimnuv si však jejich úskočnosti, řekl k nim: Co mě pokoušíte?
24
Ukažte mi denár - čí obraz a nápis má? A oni v odpověď řekli: Císařův.
25
A on k nim řekl: Nuže, tedy odvádějte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.
26
I nedokázali ho před lidem v jeho výrocích polapit a umlkli, byvše jati údivem nad jeho odpovědí.
27
A přistoupili někteří ze sadúceů - to jsou ti, kteří popírají opětovné vstání - a otázali se ho,
28
pravíce: Učiteli, Mojžíš nám napsal: Jestliže umře něčí bratr, mající ženu, a umře bezdětný, má jeho bratr tu ženu pojmout a způsobit, aby jeho bratru vyvstalo símě.
29
Bylo tedy sedm bratrů, a první, pojav ženu, umřel bezdětný.
30
I [pojal tu ženu] druhý [; i ten umřel bezdětný;]
31
i třetí ji pojal a taktéž i těch sedm: dětí nezůstavili a pomřeli.
32
A naposledy ze všech umřela i ta žena.
33
Při opětovném vstání tedy - koho z nich se stane ženou? Za ženu ji přece mělo těch sedm.
34
A Ježíš jim řekl: V manželství vstupují a dávají se synové tohoto světa,
35
ti však, kdo byli uznáni za hodné dosáhnout světa onoho a opětovného vstání, vstání zprostřed mrtvých, v manželství ani nevstupují ani se nedávají,
36
ba ani umřít již nemohou, neboť jsou rovni andělům a jsou Boží synové, jsouce synové opětovného vstání.
37
Že se však mrtví křísí, vyjevil i Mojžíš v oddíle o ostružiníku, jak PÁNU říká Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův;
38
on však není Bůh mrtvých, nýbrž živých - jemu přece žijí všichni.
39
A někteří z písmařů v odpověď řekli: Učiteli, dobře jsi promluvil;
40
již se totiž neodvažovali na nic se ho dotazovat.
41
I řekl k nim: Jak to, že říkají, že KRISTUS je syn Davidův,
42
a David sám v knize Žalmů praví: PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici,
43
než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou?
44
David ho tedy nazývá Pánem, i jak to, že je jeho syn?
45
A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům:
46
Mějte se na pozoru před písmaři, kteří se rádi procházejí v řízách a mají v oblibě pozdravy na tržištích a přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách,
47
kteří pohlcují domy vdov a jako záminku konají dlouhé modlitby. Těm se dostane přísnějšího rozsudku.
← Chapter 19
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 21 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24