Luke 15

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 14 Jump to: Chapter 16 →

1Přibližovali se k němu celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.

2Farizeové a zákoníci však reptali: „Tento přijímá hříšníky a jí s nimi!“

3I pověděl jim toto podobenství:

4„Kdo z vás, maje sto ovec, ztratí-li jednu z nich, nenechá devětadevadesát na poušti a nejde za tou ztracenou, až ji nalezne?

5A když ji nalezne, vloží ji s radostí na svá ramena.

6Když přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim:,Radujte se se mnou, neboť jsem nalezl ovci, která se ztratila!'

7Pravím vám: Tak bude větší radost v nebesích nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

8„Anebo má-li některá žena deset peněz a ztratí-li jeden peníz, copak nerozžehne svíci a nevymete svůj dům a nehledá pilně, až jej nalezne?

9A když jej nalezne, svolá přítelkyně a sousedky a řekne:,Radujte se se mnou, neboť jsem nalezla peníz, který jsem ztratila!'

10Pravím vám: Tak budou míti andělé Boží radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

11Pravil dále: „Jeden člověk měl dva syny.

12Mladší z nich řekl otci:,Otče, dej mi díl z majetku, který připadá na mne!' I rozdělil jim majetek.“

13„Krátce poté sebral mladší syn všechno a odešel do daleké krajiny. Tam promarnil svůj majetek prostopášným životem.

14Když všechno utratil, nastal v té krajině velký hlad; a on počal trpěti nouzi.

15I šel a vstoupil do služby u jednoho občana té krajiny. Ten ho poslal do svého dvora pást vepře.

16A rád by byl utišil svůj hlad lusky, které požírali vepři; ale nikdo mu je nedával.

17Šel tedy do sebe a řekl:,Kolik nádeníků v domě mého otce má hojnost chleba, a já hynu zde hladem!

18Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou;

19již nejsem hoden slouti tvým synem. Učiň mě jako jednoho ze svých nádeníků!' “

20„A vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, spatřil ho jeho otec a byl jat soucitem. Běžel (mu naproti), padl mu kolem krku a zulíbal ho.

21I řekl mu syn:,Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; již nejsem hoden slouti tvým synem.'

22Ale otec řekl svým služebníkům:,Rychle přineste sváteční roucho a oblecte ho! Navlecte mu prsten na ruku a obujte ho!

23A přiveďte tučné tele a zabijte je! A jezme a veselme se!

24Vždyť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen!' I počali hodovati.“

25„Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a blížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec.

26I zavolal si jednoho služebníka a otázal se ho, co se tu děje.

27Ten mu odpověděl:,Tvůj bratr přišel, a tvůj otec zabil tučné tele, poněvadž ho zase dostal zdravého.'

28I rozhněval se a nechtěl vejíti. Proto vyšel jeho otec ven a počal ho chlácholiti.

29Ale on řekl svému otci.,Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj rozkaz, a nikdy jsi mi nedal (ani) kozílka, abych se poveselil se svými přáteli.

30Ale když přišel tento tvůj syn, který prohýřil svůj majetek s nevěstkami, zabil jsi kvůli němu tučné tele.'

31On však mu řekl:,Můj synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci patří tobě;

32avšak náleželo se hodovati a radovati se, neboť tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.' “

← Chapter 14 Jump to: Chapter 16 →