bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
/
Luke 22
Luke 22
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
← Chapter 21
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 23 →
1
Přibližoval se svátek přesnic, jenž slove velikonoce.
2
Velekněží a zákoníci uvažovali, jak by Ježíše usmrtili; ale báli se lidu.
3
Tu vešel ďábel do Jidáše příjmením Iškariotského, který byl jedním ze dvanácti.
4
I odešel a mluvil s velekněžími a veliteli, jak by jim ho vydal.
5
Oni se zaradovali a dohodli, že mu dají peníze.
6
On slíbil a hledal vhodnou chvíli, aby jim Ježíše vydal, až nebude obklopen zástupem.
7
Přišel den přesnic, kdy se musil zabíjeti beránek.
8
I poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka, abychom večeřeli!“
9
Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“
10
I řekl jim: „Hle, jak vejdete do města, potká vás jeden člověk se džbánem vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde,
11
a řekněte hospodáři domu:,Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost, v které bych jedl se svými učedníky beránka?'
12
A on vám ukáže veliké a prostřené večeřadlo. Tam připravte!“
13
I odešli a nalezli, jak jim pověděl; a připravili beránka.
14
Když přišla hodina, zaujal místo za stolem a dvanáct apoštolů s ním. I řekl jim:
15
„Velmi jsem toužil jísti tohoto beránka s vámi ještě před svým utrpením.
16
Neboť pravím vám: Nebudu ho [už] jísti, dokud se nenaplní v království Božím.“
17
A vzal kalich, učinil díky a řekl: „Vezměte a podávejte si jej mezi sebou!
18
Neboť pravím vám: Nebudu již píti z plodu vinného kmene, dokud nepřijde království Boží.“
19
A vzal chléb, učinil díky, lámal jej a dal jim (jej) se slovy: „Toto je Tělo mé, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku!“
20
Taktéž vzal po jídle i kalich a řekl: „Tento kalich je nová úmluva (potvrzená) mou Krví, která se za vás vylévá.“
21
„Avšak hle, ruka mého zrádce je se mnou u stolu.
22
Syn člověka sice jde, jak jest určeno, ale běda tomu člověku, jímž bude zrazen!“
23
Tu se počali jeden druhého dotazovati, kdo z nich to asi jest, který to učiní.
24
Povstal však mezi nimi spor, kdo z nich jest asi největší.
25
I řekl jim: „Králové národů jsou pány nad nimi, a kdož moc mají nad nimi, nazývají se dobrodinci.
26
Ale vy ne tak! Kdo je mezi vámi největší, budiž jako nejmenší; kdo je představený, budiž jako služebník!
27
Neboť kdo je větší: host či přisluhující? Což ne host? Ale já jsem mezi vámi jako přisluhující.
28
Vy pak jste vytrvali se mnou v mých zkouškách,
29
proto já vám odkazuji království, jak mně je odkázal můj Otec,
30
abyste v mém království jedli a pili u mého stolu a seděli na stolicích, soudíce dvanáct pokolení izraelských.“
31
[I řekl Pán:] „Šimone, Šimone! Hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.
32
Ale já jsem prosil za tebe, aby tvá víra nepřestala, a ty jednou po svém obrácení posiluj své bratry!“
33
On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jíti i do žaláře, i na smrt!“
34
Ale On řekl: „Petře, pravím tobě: Ještě dnes, než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš, že mě znáš.“
35
A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, bez mošny a bez obuvi, scházelo vám něco?“ Oni řekli: „Nic.“
36
I řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně i mošnu! Kdo nemá, prodej svůj plášť a kup si meč!
37
Neboť pravím vám, že se musí na mně naplniti ještě toto Písmo:,Ke zločincům je připočten.' Neboť tak se naplňuje všechno, co se mne týká.“
38
A oni pravili: „Pane, hle, dva meče jsou zde!“ I řekl jim: „Dostačí!“
39
Potom vyšel Ježíš a odebral se, jak bylo jeho zvykem, na horu Olivetskou. Jeho učedníci šli za ním.
40
Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení!“
41
Potom se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil; poklekl na kolena a modlil se:
42
„Otče, chceš-li, odejmi tento kalich ode mne, avšak ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“
43
I zjevil se mu anděl s nebe a posiloval ho. A když se octl ve smrtelné úzkosti, modlil se vroucněji.
44
I stékal s něho pot jako krůpěje krve na zem.
45
Když vstal od modlitby a přišel k svým učedníkům, shledal, že zármutkem spí.
46
I řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení!“
47
Když ještě mluvil, hle, zástup (přicházel), a ten, jenž slul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.
48
Ale Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“
49
Když uzřeli ti, kteří byli s Ježíšem, co nastává, řekli mu: „Pane, máme bíti mečem?“
50
A jeden z nich napadl služebníka veleknězova a uťal mu pravé ucho.
51
Ale Ježíš řekl: „Nechte toho! Dost!“ I dotkl se jeho ucha a uzdravil je.
52
Velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří pro něho přišli, řekl Ježíš: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji!
53
Když jsem býval denně s vámi v chrámě, to jste mě nejali; ale toto je vaše hodina a moc temnoty.“
54
I jali ho a dovedli ho do domu veleknězova. Petr šel za ním zpovzdálí.
55
Uprostřed dvora rozdělali oheň a posadili se kolem. Petr si sedl mezi ně.
56
Když ho jedna služka spatřila, jak sedí u ohně, pohlédla naň upřeně a pravila: „Také tento byl s ním!“
57
Ale on zapřel slovy: „Ženo, neznám ho!“
58
Krátce potom ho uzřel kdosi jiný a řekl: „Také ty jsi z nich!“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“
59
Asi o hodinu později tvrdil někdo jiný: „Skutečně, i tento byl s ním, vždyť je také Galilejan!“
60
Petr však řekl: „Člověče, nevím, co pravíš.“ A vtom, právě co ještě mluvil, zakokrhal kohout.
61
Pán se obrátil a pohleděl na Petra. Petr se rozpomenul na slovo Páně, jak mu řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
62
I vyšel ven a plakal hořce.
63
Ti muži, kteří drželi Ježíše, posmívali se mu a bili ho.
64
Zakryli mu oči, [bili ho do tváře] a tázali se ho: „Hádej, kdo tě to udeřil?“
65
A mnoho jiného rouhání mluvili proti němu.
66
Když se rozednilo, sešli se starší lidu, velekněží a zákoníci a dali ho dovésti do svého shromáždění. Řekli: „Jsi-li ty Mesiáš, pověz nám to!“
67
I řekl jim: „Povímli vám to, neuvěříte [mi];
68
otáži-li se však také, neodpovíte mi [a ani mě nepropustíte].
69
Ale od té chvíle bude Syn člověka seděti po pravici všemohoucího Boha.“
70
Řekli pak všichni: „Ty jsi tedy Syn Boží?“ On řekl: „Ano, já jsem.“
71
Avšak oni řekli: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť sami jsme to slyšeli z jeho úst!“
← Chapter 21
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 23 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24