bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
/
Luke 8
Luke 8
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
← Chapter 7
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 9 →
1
Potom putoval od města k městu, od vesnice k vesnici, hlásal a zvěstoval království Boží, a dvanáct (apoštolů) s ním;
2
také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a z nemocí: Maria příjmením Magdalena, z níž vyšlo sedm zlých duchů,
3
Johanna, manželka Chuzy, správce Herodova, a Zuzana a mnoho jiných, které mu ze svého jmění posluhovaly.
4
Když pak se scházel četný zástup a (lidé) z měst spěchali k němu, promluvil v podobenství:
5
„Vyšel rozsevač, aby rozséval své símě. Když rozséval, padlo jedno (zrno) na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci nebeští je sezobali.
6
Jiné padlo na skálu. A když vzešlo, uschlo, poněvadž nemělo vláhy.
7
Jiné padlo mezi trní, a trní vzrostlo spolu s ním a udusilo je.
8
A jiné padlo do dobré půdy; a když vzešlo, vydalo užitek stonásobný.“ Když to pověděl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
9
I tázali se ho jeho učedníci na smysl toho podobenství.
10
Řekl [jim]: „Vám je dáno znáti tajemství království Božího, ostatním však v podobenstvích, takže hledíce očima, nevidí, a poslouchajíce ušima, nerozumějí.“
11
„To pak je (smysl) podobenství: Símě je slovo Boží.
12
Těmi na okraji cesty se rozumějí ti, kteří slyší; potom přichází ďábel a vyjímá to slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.
13
Těmi pak na skále se rozumějí ti, kteří slyšené slovo přijímají s radostí, ale nemají kořene; na čas věří, a v čas pokušení odpadávají.
14
Oním pak, které padlo mezi trní, se rozumějí ti, kteří vyslechli, ale v životě bývají udušováni starostmi, bohatstvím a rozkošemi života a nepřinášejí užitku. A tím
15
v dobré zemi se rozumějí ti, kteří slyšené slovo uchovávají v srdci dobrém a šlechetném a přinášejí užitek v trpělivosti.“
16
„Nikdo nerozsvěcuje svíci a nepřikrývá ji nádobou, ani ji nestaví pod postel, nýbrž ji postaví na svícen, aby všichni, kteří vcházejí, viděli světlo.
17
Neboť nic není tajno, co by se neprojevilo, a nic skryto, co by se nepoznalo a nepřišlo najevo.
18
Vizte tedy, jak posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, tomu bude vzato i to, o čem se domnívá, že má.“
19
Přišli pak k němu jeho matka a bratří, ale pro zástup se nemohli k němu dostati.
20
I oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratří stojí venku a chtějí tě viděti.“
21
Ale Oni jim odpověděl: „Má matka a moji bratří jsou ti, kteří slovo Boží slyší a plní.“
22
Jednoho dne vstoupil na loďku se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero!“ I odrazili.
23
Zatím co se plavili, usnul. I přihnala se vichřice na jezero. Zalévali se (vlnami) a byli v nebezpečí.
24
Tu přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“ On vstal a pohrozil větru a bouřící se vodě. I přestaly a nastalo ticho.
25
I řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Ale oni jsouce ustrašeni, podivili se a pravili k sobě vespolek: „Kdo jest asi tento, že i větru a vodě přikazuje, a poslouchají ho?“
26
Připluli do gerasenské krajiny, která je proti Galileji.
27
Když vystoupil na zem, potkal se s ním jakýsi muž z města, který měl již dlouhou dobu zlého ducha a neodíval se šatem ani se nezdržoval v domě, nýbrž v hrobech.
28
Jakmile spatřil Ježíše, padl před ním a vykřikl silným hlasem: „Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, netrap mě!“
29
Přikazoval totiž nečistému duchu, aby vyšel z toho člověka. Neboť již dlouhý čas jím lomcoval, takže býval spoután řetězy a okovy a hlídán, ale on pouta přetrhal a býval zlým duchem puzen na pustá místa.
30
I otázal se ho Ježíš: „Jak se jmenuješ?“ On řekl: „Pluk.“ Neboť mnoho zlých duchů vešlo do něho.
31
I prosili ho, aby jim nerozkazoval jíti do propasti (pekelné).
32
Bylo pak tam velké stádo vepřů pasoucích se na hoře. I prosili ho, by jim dovolil do nich vejiti. Povolil jim to.
33
Když tedy vyšli zlí duchové z toho člověka, vešli do vepřů a stádo se hnalo po srázu do jezera a utonulo.
34
Když pastýři spatřili, co se stalo, utekli a rozhlásili to po městě i po venkově.
35
I vyšli (lidé) se podívat, co se přihodilo. Když přišli k Ježíšovi a nalezli člověka, z něhož vyšli zlí duchové, jak sedí u nohou Ježíšových oděný a při zdravém rozumu, báli se.
36
Očití svědci jim pověděli, jak byl posedlý [z posedlosti] uzdraven.
37
I prosilo ho všechno obyvatelstvo gerasenské krajiny, aby od nich odešel, neboť je pojala veliká bázeň. On tedy vstoupil na loďku a vrátil se.
38
Muž, z něhož vyšli zlí duchové, prosil ho, aby směl býti s ním. Ale Ježíš ho propustil se slovy:
39
„Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh!“ I odešel a po celém městě rozhlašoval, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40
Když se Ježíš vrátil, přijal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.
41
A hle, přišel muž jménem Jair, představený synagogy. Padl Ježíšovi k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu;
42
neboť měl jedinou dcerušku, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když šel, tísnili se k němu zástupové.
43
Jedna žena, která trpěla dvanáct let krvotokem a vynaložila všechen svůj majetek na lékaře, aniž nalezla u nich uzdravení,
44
přistoupila odzadu a dotkla se lemu jeho roucha a okamžitě se jí krvotok zastavil.
45
I řekl Ježíš: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupy se tisknou a tlačí na tebe [a ty pravíš:,Kdo se mne dotkl?']“
46
Ale Ježíš řekl: „Dotkl se mne někdo, neboť já vím, že vyšla ze mne moc.“
47
Když tedy žena viděla, že se to neutajilo, třesouc se předstoupila a padla před ním a pověděla přede vším lidem, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48
On pak jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila, jdi v pokoji!“
49
Když ještě mluví, přichází kdosi k představenému synagogy a praví mu: „Tvá dcera zemřela, neobtěžuj Mistra!“
50
Ale Ježíš slyšel to slovo a pravil otci té dívky: „Neboj se, jenom věř, a bude zdráva!“
51
Když vešel do domu, nedovolil nikomu vejíti s sebou, leda Petrovi, Jakubovi a Janovi a otci i matce té dívky.
52
Všichni plakali a naříkali pro ni. Ale On řekl: „Neplačte! Neumřela [dívka], ale spí.“
53
I posmívali se mu, neboť věděli, že zemřela.
54
On však vzal ji za ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“
55
I vrátil se její duch a hned vstala. Nařídil také, aby jí dali jísti.
56
I užasli podivem její rodiče, ale On jim přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.
← Chapter 7
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 9 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24