bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech
/
Job 29
Job 29
Czech
← Chapter 28
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 30 →
1
A Job pokračoval ve své promluvě:
2
"Kéž by mi bylo jako za dávných časů, za dnů, kdy Bůh bděl nade mnou,
3
kdy jeho lampa svítila nad mou hlavou a v jeho světle jsem chodil tmou!
4
Jako tenkrát v mém nejlepším věku, kdy Bůh byl mému stanu přítelem,
5
kdy ještě Všemohoucí býval se mnou a mé děti všude kolem mě.
6
Tenkrát se mé kroky koupaly ve smetaně, ze skály prýštily mi proudy oleje.
7
Když jsem chodíval k městské bráně, abych své místo na prostranství zaujal,
8
mládenci ustupovali, jakmile zahlédli mě, kmeti vstávali mi na pozdrav,
9
přední mužové své řeči přerušili, ruku si kladli na ústa,
10
hlasy hodnostářů umlkaly, jazyk jim přilnul na patra.
11
Kdo mě uslyšel, ten mi blahořečil, kdo jen mě zahlédl, chválil mě,
12
chudáka v jeho křiku že vysvobozuji a také sirotka, jenž nemá zastánce.
13
Snášela se na mě žehnání umírajících, vdově jsem vracel radost do srdce.
14
Jak šatem jsem se halil spravedlností, právo mi bylo pláštěm i turbanem.
15
Byl jsem očima pro slepé a nohama pro chromé,
16
otcem jsem býval pro chudé, zasazoval se o právo cizince.
17
Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet z čelistí jsem jim vyrval úlovek.
18
Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě, až mých dnů bude jak písku u moře.
19
Mé kořeny budou sahat až k vodě, rosa bude nocovat v mé koruně.
20
Má sláva stále čerstvá zůstane, můj luk stále pevný v ruce mé.'
21
Naslouchali mi napjatě, tiše očekávali rady mé.
22
Neměli co dodat po mém slově, má řeč je svlažovala jako krůpěje.
23
Čekávali na mě jak na déšť, na jarní vláhu čekali dychtivě.
24
Když jsem se usmál na ně, nemohli uvěřit, světlo mé tváře nechtěli zaplašit.
25
Sedal jsem v jejich čele a udával jim směr, žil jsem jako král ve své družině, jako ten, kdo těší truchlivé.
← Chapter 28
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 30 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42