bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech
/
Job 30
Job 30
Czech
← Chapter 29
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 31 →
1
Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já - ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!
2
Síla jejich rukou k čemu mi může být? Jejich zmužilost je dávno pryč.
3
Nouzí a hladem vyzáblí vyprahlou zemí se toulají, nocí zkázy a pustoty.
4
Mezi křovím sbírají listy lebedy, kořínky jalovce se chtějí nasytit.
5
Lidé je ze svého středu vyhnali, křičí za nimi jak za zloději.
6
Ve strmých roklích bydlet musejí, v děrách do země a v jeskyních.
7
Hýkají jako osli ve křoví, spolu se choulí pod kopřivy -
8
hlupáci, kteří ani jméno nemají, kteří jsou ze země bičem vyhnáni!
9
Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím.
10
Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí.
11
Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany.
12
Lůza povstává po mé pravici, nohy mi chtějí podrazit, připravují cesty, aby mě zničili.
13
Mou stezku rozkopali, na mojí zkáze pracují a nikdo jim v tom nebrání.
14
Širokou průrvou pronikají, jak záplava se valí troskami.
15
Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.
16
Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení.
17
Bůh ve mně v noci drtí kosti, bolest mě sžírá, nedá se utišit.
18
Ohromnou silou mě drží za šaty, v límci košile chce mě uškrtit.
19
Do bláta mě odmrštil, prachu a popelu jsem podobný.
20
Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš.
21
Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš.
22
Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici.
23
Vedeš mě na smrt, to jistě vím - do domu určeného všem živým.
24
Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě.
25
Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?
26
Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo.
27
Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení.
28
Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám.
29
Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy.
30
Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka.
31
Truchlivě zvučí moje citera, z mé píšťaly se line pláč.
← Chapter 29
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 29
Chapter 30
Chapter 31
Chapter 32
Chapter 33
Chapter 34
Chapter 35
Chapter 36
Chapter 37
Chapter 38
Chapter 39
Chapter 40
Chapter 41
Chapter 42
Chapter 31 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42