Acts 10

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

1Jakýsi muž v Césarei však, - jménem Cornelius, setník z tak zvaného Italského oddílu,

2pobožný a s celým svým domem se bojící Boha, jenž [i] lidu dával mnoho almužen a ustavičně Boha prosil, -

3ve vidění asi okolo deváté hodiny denní zřetelně spatřil Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: Cornelie.

4On však k němu upřel zrak a polekav se řekl: Co je, *Pane? I řekl mu: Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily vzhůru jako připomínka před Bohem;

5a nyní pošli muže do Joppy a obešli si Šimona, jemuž se přezdívá Petr;

6ten je hostem u jakéhosi Šimona, koželuha, jehož dům je u moře.

7A jak odešel ten anděl, jenž k němu mluvil, zavolal dva ze svých čeledínů a pobožného vojáka z těch, kteří stále byli u něho,

8vše jim vyrozprávěl a vyslal je do Joppy.

9Nazítří pak, zatímco oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr okolo šesté hodiny na střechu pomodlit se.

10I dostal veliký hlad a přál si něčeho okusit; zatímco však oni přichystávali, přišlo na něho vytržení,

11i pozoruje, že nebe je otevřené a že sestupuje jakási nádoba, jakoby veliké prostěradlo, [uvázaná] za čtyři cípy [a] snášející se k zemi,

12v níž byli všichni čtyřnožci a plazi země a ptáci nebe,

13a zazněl k němu hlas: Vstaň, Petře, zabíjej a jez.

14A Petr řekl: Naprosto ne, *Pane, protože jsem nikdy nic obecného nebo nečistého nesnědl.

15A opět, podruhé, k němu zazněl hlas: Co očistil Bůh, nečiň ty obecným.

16A toto se stalo po třikrát a ta nádoba byla ihned vzata vzhůru do nebe.

17A jak byl Petr sám v sobě pln rozpaků, co to vidění, jež uzřel, asi znamená, hle, u vrat stanuli ti muži vyslaní od Cornelia, dotazy vypátravší Šimonův dům,

18i zavolali a vyptávali se, zda je zde hostem Šimon, jemuž se přezdívá Petr.

19Zatímco však Petr ještě stále uvažoval o tom vidění, řekl mu Duch: Hle, hledají tě tři muži;

20ale vstaň, sestup a ubírej se s nimi a nepochybuj nic, protože jsem je vyslal já.

21I sestoupil Petr k těm mužům a řekl: Hle, ten, jehož hledáte, jsem já; jaká je příčina, pro kterou jste zde?

22A oni řekli: Cornelius, setník, muž spravedlivý a Boha se bojící, mající i dobrou pověst u celého národa Židů, byl od svatého anděla vnuknutím poučen, by si tě obeslal do svého domu a vyslechl slova od tebe.

23Pozval si je tedy dovnitř a uhostil a nazítří vstav vyšel s nimi; a s ním šli někteří z bratrů z Joppy.

24Nazítří pak vešli do Césareje a Cornelius na ně čekal, sezvav si své příbuzné a důvěrné přátele;

25a jak se stalo, že Petr vešel, setkal se Cornelius s ním a padnuv mu k nohám, poklonil se,

26Petr ho však pozvedl, pravě: Vstaň; i já sám jsem člověk.

27A hovoře s ním, vešel a shledává mnoho sešedších se;

28i děl k nim: Vám je povědomo, jak je Židu nenáležité připojovat se nebo přistupovat k někomu z cizího kmene - a mně Bůh ukázal, že žádného člověka nemám nazývat obecným nebo nečistým.

29Proto jsem také, když jsem byl obeslán, bez odporu přišel; ptám se tedy, v jaké věci jste si mě obeslali?

30A Cornelius děl: Před čtyřmi dny jsem se až do této hodiny postil a o deváté jsem se modlil ve svém domě; a hle, stanul přede mnou muž ve skvoucím úboru

31a dí: Cornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a na tvé almužny bylo před Bohem vzpomenuto.

32Pošli tedy do Joppy a přivolej si sem Šimona, jemuž se přezdívá Petr; ten je hostem v domě Šimona, koželuha, u moře [; až se ten dostaví, promluví k tobě].

33Hned nato jsem tedy k tobě poslal a ty ses pěkně zachoval, že ses dostavil. My všichni jsme tedy nyní zde před Bohem, bychom vyslechli všechny věci, jež jsou ti od Boha nařízeny.

34A Petr, otevřev svá ústa, řekl: Vpravdě začínám chápat, že Bůh není přijímatelem osoby,

35nýbrž je mu v každém národě vítán, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.

36Slovo, jež vyslal k Israélovým synům, přinášeje blahou zvěst o pokoji skrze Ježíše Krista (ten je Pánem všech),

37vy znáte, svědectví, jež se rozšířilo po celém Júdsku, počavši po křtu, jejž kázal Jan, od Galileje,

38Ježíše, jenž byl z Nazaretu, jak ho Bůh pomazal Svatým Duchem a mocí; ten všudy procházel, působě dobro a léče všechny pod moc podrobované od ďábla, protože s ním byl Bůh,

39a svědky všech věcí, jež vykonal i na židovském venkově i v Jerúsalémě, [jsme] my; toho i odpravili pověšením na dřevo.

40Toho Bůh třetího dne vzkřísil a dal to, by se on stal zřejmě viditelným,

41ne všemu lidu, nýbrž nám, svědkům, od Boha předem zvoleným, kteří jsme s ním poté, co on zprostřed mrtvých vstal, jídali a pívali,

42a velel nám kázat lidu a dosvědčovat, že on je ten, jenž je od Boha určen za soudce živých i mrtvých.

43Tomu svědčí všichni proroci, že každý, kdo v něho věří, dostane skrze jeho jméno odpuštění hříchů.

44Zatímco Petr ještě mluvil tato slova, padl na všechny, kdo slyšeli tu řeč, Svatý Duch;

45a věrní z obřízky, kolik jich s Petrem přišlo, užasli, že dar Svatého Ducha byl vylit i na národy,

46neboť jim naslouchali, jak mluví jazyky a vyvyšují Boha. Tu Petr odpověděl:

47Což snad někdo může zabránit vodě, by tito, kteří dostali Svatého Ducha jako i my, nebyli pokřtěni?

48I nařídil, by byli ve jménu Páně pokřtěni. Tu ho požádali, by se několik dní pozdržel.

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

Recommended Reading

Commentary Acts Commentaries → Devotional Acts Devotional Guide → Get This Bible PMPZ Study Bible →