Acts 4

Czech Bible (PMPZ) 2014 (Český Studijní Překlad Miloše Pavlíka - Miloš Pavlík)

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →

1A zatímco oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží a důstojník CHRÁMU a sadúceové;

2bylo jim nanejvýš trapné, že oni vyučovali lid a v Ježíšovi zvěstovali opětovné vstání, vstání zprostřed mrtvých.

3I položili na ně ruce a do zítřka je vsadili do šatlavy; bylť již večer.

4Z těch však, kdo uslyšeli to slovo, mnozí uvěřili a počet mužů vzrostl [asi] na pět tisíc.

5A nazítří se stalo, že byli v Jerúsalémě svoláni jejich vládcové a starší a písmaři,

6i Annas, velekněz, a Kaiafas a Jan a Alexander a kolik jich bylo z velekněžského rodu;

7a postavivše je doprostřed, vyptávali se: V jaké moci nebo v jakém jménu jste vy to vykonali?

8Tu k nim Petr, byv naplněn Svatým Duchem, řekl: Vládcové lidu a starší [Israélovi],

9jsme-li my dnes voláni k odpovídání stran dobrodiní prokázaného nemocnému člověku, jakže mu bylo pomoženo,

10budiž známo vám všem a všemu lidu Israélovu, že tento zde stojí před vámi zdráv ve jménu Ježíše Krista, Nazarea, jehož vy jste ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil zprostřed mrtvých - v tomto!

11Toto je ten kámen, jenž byl znevážen od vás budovatelů, jenž se stal hlavou nároží,

12a v žádném druhém pomoci není, neboť ani není jiného jména pod nebem, jež by bylo dáno mezi lidmi, v němž by nám mělo být pomoženo.

13Pozorujíce však Petrovu a Janovu smělost a povšimnuvše si, že jsou to lidé nevzdělaní a neučení, divili se; i poznávali je, že bývali s Ježíšem.

14A vidouce s nimi stát toho člověka, toho uzdraveného, neměli co odpovědět;

15poručivše jim však odejít z rady ven, rokovali spolu,

16říkajíce: Co těmto lidem učiníme? Ano, že se skrze ně událo nepochybné znamení, je sice všem obyvatelům Jerúsaléma zřejmé a popřít to nemůžeme,

17ale aby se to mezi lid ještě více nerozneslo, pohrozme jim přísně, by již k žádnému člověku v tomto jménu nemluvili.

18A povolavše je, nakázali [jim] vůbec se ve jménu Ježíšově neozývat, aniž vyučovat.

19Petr s Janem však k nim v odpověď řekli: Posuďte, zda je před Bohem spravedlivé naslouchat raději vám než Bohu -

20my přece nemůžeme nemluvit o těch věcech, jež jsme uviděli a uslyšeli.

21Oni pak jim dále pohrozili, a nepřicházejíce na nic, jak by si je mohli potrestat, je vzhledem k lidu propustili, protože pro to, co se stalo, všichni oslavovali Boha;

22tomu člověku totiž, na němž se událo toto znamení vyléčení, bylo více než čtyřicet let.

23A byvše propuštěni, přišli ke svým vlastním a podali jim zprávu o tom, kolik věcí k nim velekněží a starší řekli;

24a oni, uslyševše to, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: Panovníče, ty jsi ten Bůh, jenž učinil nebe i zemi i moře i vše, co v nich je,

25jenž ústy Davida, svého sluhy, řekl: Nač se národy vzpurně rozsoptily a kmeny lidí zosnovaly daremné věci?

26Dostavili se králové země a vládcové se spolu sešli proti PÁNU a proti jeho Pomazanému -

27ano, vpravdě se v tomto městě na tvého svatého sluhu Ježíše, jehož jsi pomazal, sešli i Héródés i Pontius Pilát s národy i kmeny lidu Israélova

28vykonat, cokoli tvá ruka a tvé rozhodnutí předurčilo, by se stalo.

29A nyní, *Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým nevolníkům se vší smělostí mluvit tvé slovo

30za vztahování tvé ruky k léčení a k tomu, by se skrze jméno tvého svatého sluhy Ježíše děla znamení a zázraky.

31A když se oni pomodlili, otřáslo se to místo, na němž byli shromážděni, i byli všichni naplněni Svatým Duchem a mluvili se smělostí Boží slovo.

32A to množství těch, kdo uvěřili, mělo jedno srdce a duši a ani jeden neříkal, že něco z toho, co mu náleží, je jeho vlastní, nýbrž měli veškeré věci společné.

33A apoštolové velikou mocí podávali svědectví o opětovném vstání Pána Ježíše, i byla na nich všech veliká milost,

34neboť mezi nimi ani nikdo nebyl v nedostatku; kteříkoli totiž byli vlastníky pozemků nebo domů, prodávali je a ceny těch prodávaných věcí přinášeli

35a kladli k nohám apoštolů; každému se pak rozdávalo podle toho, jak kdo měl kdy zapotřebí.

36A Josef, jemuž od apoštolů bylo přezděno Barnabas (to je v překladu Syn útěchy), Leviovec, rodem Kypřan,

37prodal pole, jež mu náleželo, a peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.

← Chapter 3 Jump to: Chapter 5 →