bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
/
Acts 13
Acts 13
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
← Chapter 12
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 14 →
1
Byli pak v Antiochii při tamější církvi proroci a učitelé, (mezi nimi) Barnabáš a Šimon, příjmím Niger, a Lucius z Kyreny, a Manahen, jenž byl spolu vychován s tetrarchou Herodem, a Šavel.
2
Když oni konali Pánu služby Boží a se postili, řekl jim Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla k dílu, ke kterému jsem je povolal“.
3
Tu postivše a pomodlivše se a vloživše na ně ruce propustili je.
4
A oni jsouce vysláni od Ducha svatého, odešli do Seleucie a odtud plavili se na Kypros.
5
A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v synagogách židovských; měli však (s sebou) i Jana jako přisluhovatele.
6
A když prošli celý ostrov až k Pafu, nalezli jednoho muže židovského jménem Barjesu, jenž byl čarodějem a nepravým prorokem;
7
on byl u prokonsula Sergia Pavla, muže rozumného. Tento povolav k sobě Barnabáše a Pavla, žádal poslechnouti slovo Boží.
8
Ale Elimasčaroděj, (tak totiž se překládá jméno jeho), odporoval jim, chtěje prokonsula odvrátiti od víry.
9
Šavel kterýž také Pavel slove, naplněn byv Duchem svatým, pohleděl naň
10
a řekl: „(Člověče) plný všeliké lsti a zchytralosti, synu ďáblův, nepříteli veškeré spravedlnosti, nepřestaneš převraceti přímé cesty Páně?“
11
A nyní hle, ruka Páně nad tebou, i budeš slepý nevida slunce až časem svým.“ A ihned připadla na něho mrákota a tma a jda kolem hledal někoho, jenž by ho vedl za ruku.
12
Tu prokonsul uzřev, co se stalo, uvěřil žasna nad učením Páně.
13
Odpluvše od Pafu přišli Pavel a jeho průvodci do Perge v Pamfylii. Jan však odloučiv se od nich vrátil se do Jerusalema.
14
Ale oni prošedše (krajinu) od Perge, dostali se do Antiochie v Pisidii a všedše do synagogy v den sobotní posadili se.
15
Po čtení Zákona a Proroků však vzkázali jim představení synagogy: „Muži-bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzující k lidu, mluvte.“
16
A tu Pavel povstav a pokynul rukou řekl: „Muži israelští a všichni, kteří se bojíte Boha, poslyšte:
17
Bůh tohoto lidu israelského vyvolil si otce naše a povýšil lid, když jako cizinci obývali v zemi egyptské, a vyvedl je z ní ramenem povýšeným
18
a po dobu čtyřiceti roků snášel chování jejich na poušti
19
a zahubiv sedm kmenů v zemi kananejské, rozdělil mezi ně losem zemi jejich,
20
a to asi po čtyřech stech a padesáti letech; potom dal jim soudce až do proroka Samuela.
21
Nato požádali za krále; i dal jim Bůh Saula, syna Kisova, muže z pokolení Benjamínova, a to po čtyřicet roků.
22
A když jej odstranil, vzbudil jim Davida za krále, jemuž i svědectví vydal řka:,Nalezl jsem Davida, syna Jesseova, muže podle srdce svého, který bude činiti všecku vůli mou.‘
23
To jest ten, z jehož potomstva Bůh podle zaslíbení svého vyvedl lidu israelskému Spasitele, Ježíše,
24
když byl dříve Jan před jeho vystoupením hlásal křest pokání všemu lidu israelskému.
25
A když Jan dokonával běh svůj, řekl:,Já nejsem ten, za koho mě máte, nýbrž hle, po mě přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázati obuvi na nohou.‘
26
„Muži-bratři, synové rodu Abrahamova a vy všichni, kteří se bojíte Boha, vám jest posláno slovo o té spáse;
27
neboť obyvatelé jerusalemští a náčelníci jejich, nepoznavše ho jakož ani hlasů prorockých, které se čítají každou sobotu, naplnili je tím, že ho odsoudili,
28
a žádali na Pilátovi, aby byl odpraven, ačkoliv na něm nenalezli žádné příčiny k smrti.
29
A když dokonali všecko, co bylo o něm psáno, sňali ho se dřeva a položili do hrobu.
30
Ale Bůh vzkřísil ho z mrtvých třetího dne,
31
a on ukazoval se po mnoho dní těm, kteří s ním byli vstoupili z Galilee do Jerusalema, a kteří nyní jsou jeho svědky před lidem.
32
I my zvěstujeme vám o tom zaslíbení, které se stalo našim otcům,
33
že Bůh je naplnil na dítkách jejich, na nás, vzkřísiv Ježíše jakož i psáno jest v žalmě druhém:,Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.‘
34
Že však ho vzkřísil z mrtvých, jako toho, jenž nemá již navraceti se ku porušení, pověděl takto:,Dám vám Davidovy věci svaté, věrné.‘
35
Proto i na jiném místě praví:,Nedopustíš, aby tvůj světec zakusil porušení.‘
36
Neboť David slouživ za svého věku vůli Boží, zesnul a byl pochován ke svým otcům, i zakusil porušení;
37
ten však, jejž Bůh vzkřísil, nezakusil porušení.“
38
„Známo proto budiž vám, muži-bratři, že skrze něho zvěstuje se vám odpuštění hříchů a že ode všeho, od čeho jste nemohli býti ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,
39
v něm bývá ospravedlněn každý, kdo věří.
40
Hleďte tedy ať nepřijde na vás to, co pověděno jest v Prorocích:
41
,Vizte, pohrdači, a divte se a zhyňte; neboť já udělám dílo za dnů vašich, dílo, o němž neuvěříte, bude-li je vám kdo vypravovati.‘“
42
Když pak vycházeli, prosili je, aby jim mluvili ta slova (také) sobotu příští.
43
A když bylo shromáždění rozpuštěno, mnoho židů a zbožných proselytů šlo za Pavlem a Barnabášem, a ti promlouvajíce k nim napomínali je, aby vytrvali v milosti Boží.
44
Příští sobotu pak sešlo se téměř celé město poslechnout slovo Boží.
45
Ale židé uzřevše zástupy, naplnili se řevnivostí a rouhajíce se odpírali tomu, co Pavel mluvil.
46
Tedy Pavel a Barnabáš řekli neohroženě: „Vám mělo se nejprve hlásati slovo Boží; poněvadž však je odmítáte a sebe za nehodny pokládáte života věčného, hle, obracíme se k pohanům,
47
neboť takto přikázal nám Pán:,Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl ke spáse až do končin země.‘
48
Slyšíce to pohané radovali se a velebili slovo Páně; i uvěřili všichni, kteří byli podřízeni k životu věčnému;
49
slovo Páně pak roznášelo se po celé krajině.
50
Ale židé popudili (některé) proselytky vznešené i přední měšťany a vzbudili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi; i vyhnali je ze svých končin.
51
Oni tedy vyrazivše proti nim prach z nohou svých, přišli do Ikonia.
52
Učeníci však byli naplněni radostí a Duchem svatým.
← Chapter 12
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 14 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28