bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
/
Acts 16
Acts 16
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
← Chapter 15
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 17 →
1
Přišel pak do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učeník, jménem Timoteus, syn věřící ženy židovské, ale z otce pohana,
2
jemuž dávali dobré svědectví ti bratři, kteří byli v Lystře a v Ikonium.
3
Toho chtěl Pavel vzíti s sebou na cestu, a pojav ho, obřezal jej pro židy, kteří byli v oněch místech; neboť všichni věděli, že otec byl pohan.
4
Když pak chodili po městech, odevzdávali jim ustanovení vydaná od apoštolů a starších, kteří byli v Jerusalemě, aby je zachovávali.
5
A tak utvrzovaly se církve ve víře a rozmáhaly se počtem každodenně.
6
I prošli Frygii a krajinu galatskou, poněvadž jim bylo zabráněno od Ducha svatého hlásati slovo Boží v Asii.
7
Přišedše proti Mysii, pokoušeli se jíti do Bythinie, ale Duch Ježíšův nepřipustil jim toho.
8
Šli tedy podél Mysie a sestoupili do Troady.
9
I ukázalo se Pavlovi v noci vidění: Jakýsi muž macedonský stál a prosil ho řka: „Přejdi do Macedonie a pomoz nám.“
10
A jak to vidění uzřel, ihned jsme hleděli odejíti do Macedonie seznávajíce, že Bůh nás povolal, abychom jim kázali evangelium.
11
Odepluvše z Troady přišli jsme během přímým na Samotrake a druhého dne do Neapole,
12
a odtud do Filipp; jest to první město té části Macedonie, a to osada. I pobyli jsme v tom městě několik dní.
13
V den sobotní však vyšli jsme za bránu k řece, kde, zdálo se, že jest modlitebna, a posadivše se mluvili jsme k ženám, které se byly sešly.
14
I poslouchala jedna žena, jménem Lydie, prodavačka nachu z města Tyatiry, proselytka, a Bůh otevřel srdce její, aby byla pozorná na to, co Pavel mluvil.
15
Když pak byla pokřtěna i dům její, prosila řkouc: „Jestli jste usoudili, že jsem věrna Pánu, vejděte do mého domu a zůstávejte tam.“ I přinutila nás.
16
Stalo se pak, když jsme šli do modlitebny, potkala nás jedna služebná, která měla ducha věšteckého a svým pánům zjednávala věštěním veliký užitek.
17
Ta jdouc za Pavlem a za námi volala takto: „Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, oni zvěstují vám cestu ke spáse.“
18
To činila po mnoho dní. I rozmrzel se Pavel a obrátiv se řekl duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní vyšel!“ A vyšel v tu chvíli.
19
Ale páni její vidouce, že odešla naděje zisku jejich, uchopivše Pavla a Silu, dovedli je na náměstí ku představeným města
20
a postavivše je před velitele řekli: „Tito lidé pobuřují naše město jsouce židé;
21
a zvěstují obyčeje, jichž my nesmíme přijímati ani činiti jsouce Římané.“
22
I povstal také lid proti nim a velitelé strhše s nich roucho, kázali je metlami mrskati.
23
A když jim dali mnoho ran, vsadili je do vězení, přikázavše žalářníkovi, aby je hlídal bezpečně.
24
Tedy on dostav takový příkaz vsadil je do vězení vnitřního a sevřel nohy jejich kládou.
25
O půl noci však Pavel a Silas modlíce se zpěvem chválili Boha; i poslouchali je vězňové (ostatní).
26
Náhle však stalo se veliké zemětřesení, takže se pohnuly základy žaláře, a hned se otevřely všecky dveře a rozepjala se pouta všech.
27
Žalářník pak probudiv se a uzřev dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se usmrtiti v domněnce, že vězňové utekli.
28
I zvolal Pavel hlasem velikým: „Nečiň sobě nic zlého; neboť jsme tu všickni.“
29
Požádav tedy světla vrazil tam a třesa se padl Pavlovi a Silovi k nohám,
30
a vyved je ven řekl: „Pánové, co mám činiti, abych byl spasen?“
31
A oni řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i dům tvůj.“
32
I mluvili slovo Páně jemu a všem, kteří byli v domě jeho.
33
A on pojav je v tu hodinu noční umyl jejich rány, a hned byl pokřtěn on sám i všecka čeleď jeho.
34
A uved je nahoru do svého příbytku předložil jim jídlo a veselil se, že s celým domem uvěřil v Boha.
35
Když pak se rozednilo, velitelé poslali biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi.“
36
I oznámil žalářník slova ta Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni; nuže tedy vyjděte a jděte v pokoji.“
37
Ale Pavel vzkázal jim: „Zmrskavše nás veřejně bez (předchozího) vyšetření, nás, občany římské, vsadili do vězení, a nyní tajně nás vyhánějí? Ne tak, ale ať sami přijdou a nás vyvedou.“
38
Tedy biřici pověděli velitelům ta slova. I ulekli se, uslyševše, že jsou Římané,
39
a přišedše odprosili je, a vyvedše je žádali, aby odešli z města.
40
I vyšli ze žaláře a odebrali se k Lydii, a uzřevše bratry potěšili je a odešli.
← Chapter 15
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 17 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28