Acts 26

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 25 Jump to: Chapter 27 →

1I řekl Agrippa k Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám sebe.“ Tu Pavel vztáhl ruku a hájil se (takto):

2„Za šťastného se pokládám, králi Agrippo, že mohu dnes hájiti se před tebou proti všemu tomu, z čeho mě židé obvinují,

3zvláště proto poněvadž znáš všecky obyčeje a otázky sporné, které se mezi židy vyskytují; proto prosím, poslyš mě trpělivě.

4O životě mém od mladosti, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě, i v Jerusalemě, vědí všichni židé;

5znajíce mě od prvopočátku (mohli by), kdyby chtěli, vydati svědectví, že jsem podle nejpřísnější strany našeho náboženství byl živ jako farisej.

6A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení dané od Boha našim otcům,

7jehož dvanáctero pokolení naše, sloužíc (vytrvale) dnem i nocí Bohu, doufá dosíci. Pro tu naději jsem žalován od židů, králi.

8Což se pokládá u vás za neuvěřitelno, křísí-li Bůh mrtvé?

9Já ovšem domníval jsem se, že jsem povinen vykonati mnoho protivného proti jménu Ježíše Nazaretského.

10To jsem také činil v Jerusalemě, a mnoho, věřících (křesťanů) jsem já zavřel do vězení, vzav si k tomu moc od velekněží, a když byli usmrcováni souhlasil jsem.

11Také po všech synagogách často je trestaje, nutil jsem je, aby se rouhali, a zuře náramně proti nim pronásledoval jsem je až do cizích měst.

12Když jsem v takovém úmyslu bral se do Damašku s mocí a svolením velekněží,

13spatřil jsem, králi, v poledne na cestě s nebe světlo nad slunce jasnější, kteréž ozařovalo mě i ty, kteří šli se mnou.

14A když jsme my všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, jenž pravil mně jazykem hebrejským:,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Tvrdo ti bude proti ostnu kopati.‘

15Já pak jsem řekl: Kdo jsi Pane?‘ A Pán řekl:,Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ.

16Avšak vstaň a postav se na nohy své, neboť proto jsem se ukázal tobě, abych tě učinil služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi uviděl a pro které se ti (ještě) ukáži,

17vysvobozuje tě z lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám

18otevřít oči jejich, aby se obrátili ode tmy ke světlu a z moci satanovy k Bohu, by věrou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘

19A proto, králi Agrippo, nebyl jsem neposlušen nebeského vidění,

20nýbrž hlásal jsem nejprve obyvatelům damašským, potom v Jerusalemě a po celé zemi judské i pohanům, aby činili pokání a se obrátili k Bohu, činíce hodné skutky pokání.

21Pro tu příčinu židé uchopivše mě ve chrámě, pokoušeli se mě usmrtiti,

22ale s pomocí Boží stojím pevně až do dnešního dne a vydávám svědectví před malými i velikými, nemluvě nic než to, co proroci i Mojžíš pověděli, že se stane,

23(totiž) že Kristus měl trpěti, že měl první z mrtvých vstáti a zvěstovati světlo lidu (israelskému) i pohanům.“

24Když toto mluvil na svou obranu, Festus pravil hlasem velikým: „Ty blázníš, Pavle. Mnoho učení se přivádí tě k bláznovství.“

25Ale Pavel řekl: „Neblázním, velmožný Feste, nýbrž mluvím slova pravdy a střízlivosti.

26Ví zajisté o těch věcech král, k němuž také neohroženě mluvím; neboť nemyslím, že by ho bylo tajno něco z těch věcí; vždyť se to nedělo pokoutně.

27Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.“

28I řekl Agrippa k Pavlovi: „Málem bys mě přemluvil, že bych se stal křesťanem.“

29A Pavel: „Dej Bůh, abyste ať málem ať mnohem, nejen ty, nýbrž také všichni, kteří mě dnes slyší, stali se takovými, jakým i já jsem, kromě okovů těchto.“

30I vstal král a vladař i Bernike a ti, kteří s nimi byli seděli,

31a odešedše pravili k sobě vespolek: „Člověk tento neučinil nic hodného smrti neb okovů.“

32Agrippa pak řekl k Festovi: „Mohl býti propuštěn člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.“

← Chapter 25 Jump to: Chapter 27 →