Acts 22

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 21 Jump to: Chapter 23 →

1„Bratří a otcové, poslyšte moji obranu, kterou před vámi nyní konám!“

2Když pak uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, byli ještě tišeji.

3I řekl: „Já jsem Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, vychovaný však zde v tomto městě; u nohou Gamalielových byl jsem přísně vzdělán podle otcovského zákona, takže jsem byl horlitelem pro zákon, jak i vy všichni jste podnes.

4I pronásledoval jsem toto učení až k smrti. Muže i ženy jsem spoutával a uvrhoval do vězení,

5jak mi dosvědčí velekněz a všichni starší. Od nich jsem obdržel i listy k bratřím a ubíral jsem se do Damašku, abych také tamější (křesťany) přivedl svázané do Jerusalema, aby byli potrestám.“

6„Když však jsem se na cestě přibližoval k Damašku, ozářilo mě náhle o poledni veliké světlo s nebe

7a padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil:,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?'

8Já pak jsem odpověděl:,Kdo jsi, Pane?' I řekl ke mně:,Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.'

9Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, jenž ke mně mluvil.

10I řekl jsem:,Co mám učinit, Pane?' A Pán mi odvětil:,Vstaň a jdi do Damašku, a tam se ti poví všechno, co máš činiti!'

11Poněvadž jsem však neviděl z jasnosti onoho světla, byl jsem veden za ruku svými průvodci a tak jsem přišel do Damašku.“

12„Přišel ke mně jakýsi Ananiáš, muž podle zákona, který se těšil u všech tamějších židů dobré pověsti,

13přistoupil a řekl mi:,Šavle, bratře, prohlédni!' A já jsem v témž okamžiku pohlédl na něho.

14Ale on řekl:,Bůh našich otců vyvolil tě k tomu, abys poznal jeho vůli a uzřel Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst.

15Neboť mu budeš u všech lidí svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. A nyní co váháš?

16Vstaň, vzývej jeho jméno, dej se pokřtíti a obmyj se ze svých hříchů!' “

17„Když jsem se pak navrátil do Jerusalema a modlil se v chrámě, dostal jsem se do vytržení mysli.

18Spatřil jsem ho, jak mi praví: Pospěš a vyjdi rychle z Jerusalema, neboť nepřijmou tvé svědectví o mně!'

19A já jsem řekl:,Pane, oni vědí, že já jsem dával vězniti a po synagogách mrskati ty, kteří věřili v tebe.

20A když se prolévala krev tvého mučedníka Štěpána, já jsem stál při tom a souhlasil jsem a hlídal jsem šaty jeho vrahů.'

21I řekl ke mně:,Jdi, neboť já pošlu tebe daleko mezi pohany.' “

22Poslouchali ho však až potud. Ale nyní hlasitě vykřikli: „Pryč se země s takovým člověkem, neboť se nesluší, aby žil!“

23A když křičeli, odkládali svá roucha a házeli do vzduchu prach.

24Velitel rozkázal zavěsti ho do kasáren. Tam ho dal zbičovati a přitom vyslýchati, aby se dověděl, proč tak proti němu křičeli.

25Když ho však natáhli do řemenů, otázal se Pavel setníka, který při něm stál: „Smíte vy bičovati římského občana, a to bez rozsudku?“

26Uslyšev to setník, šel k veliteli a ohlásil mu to slovy: „Co to chceš dělat? Vždyť ten člověk je římský občan!“

27I přistoupil velitel a řekl mu: „Pověz mi, jsi-li ty římským občanem?“ A on řekl: „Ano.“

28I řekl velitel: „Já jsem dosáhl tohoto občanství za velké peníze.“ A Pavel pravil: „A já jsem se (v něm) i narodil.“

29Ihned odstoupili od něho ti, kteří ho chtěli mučením vyslýchati. Také velitel se ulekl, když zvěděl, že je římským občanem, a poněvadž ho dal spoutati.

30Druhého dne však, chtěje zvěděti bezpečně, z čeho ho židé obviňují, dal ho odvázati a přikázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. A dal vyvésti Pavla a postaviti ho před ně.

← Chapter 21 Jump to: Chapter 23 →