Acts 26

Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)

← Chapter 25 Jump to: Chapter 27 →

1I řekl Agrippa Pavlovi: „Je ti dovoleno, aby ses hájil.“ Tu Pavel pozvedl ruku a začal svou obhajobu:

2„Za šťastného se pokládám, králi Agrippo, že se mohu dnes hájiti před tebou proti všemu, z čeho mě obviňují židé, nejvíce však proto,

3poněvadž znáš všechny židovské zvyky a spory. Proto prosím, vyslechni mě trpělivě!“

4„Můj život od mladosti, jak jsem jej prožil od počátku v svém národě, i v Jerusalemě, znají všichni židé.

5Poněvadž mě znají od počátku, mohli by, kdyby chtěli, dovědčiti, že jsem podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství žil jako farizej.

6A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení dané od Boha našim otcům.

7Toho doufá dosáhnouti naše dvanáctero pokolení tím, že slouží dnem i nocí Bohu. Pro tuto naději jsem, králi, žalován židy!

8Což se pokládá u vás za neuvěřitelné, křísí-li Bůh mrtvé?“

9„Já ovšem jsem se domníval, že jsem povinen vykonati mnoho protivného proti jménu Ježíše Nazaretského.

10To jsem také v Jerusalemě činil, když jsem si k tomu vzal pravomoc od velekněží, a mnoho věřících jsem dal zavříti do vězení, a když byli usmrcováni, souhlasil jsem s tím.

11Také ve všech synagogách jsem je často trestal, nutil jsem je, aby se rouhali; a v náramné své zuřivosti proti nim jsem je pronásledoval až do cizích měst.“

12„Když jsem se v takovém úmyslu ubíral do Damašku s pravomocí a svolením velekněží,

13spatřil jsem, králi, v poledne na cestě světlo s nebe nad slunce jasnější, jež ozařovalo mne i mou družinu.

14A když jsme my všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně pravil hebrejsky:,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Těžko ti bude kopati proti ostnu!'

15Já pak jsem řekl: Kdo jsi, Pane? A Pán odvětil:,Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

16Avšak vstaň a postav se na nohy! Neboť proto jsem se zjevil tobě, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi uviděl, i toho, co ti (ještě) ukáži.

17Vysvobodím tě z lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám otevřít jejich oči,

18aby se obrátili od tmy ke světlu a z moci satanovy k Bohu, aby se jim vírou ve mne dostalo odpuštění hříchů a podílu mezi svatými.' “

19„A proto, králi Agrippo, nebyl jsem neposlušen nebeského vidění,

20nýbrž jsem hlásal nejprve obyvatelům Damašku, potom v Jerusalemě a po celé judské zemi, i pohanům, aby činili pokání a obrátili se k Bohu, konajíce skutky hodné obrácení.

21Proto židé uchopili mě v chrámě a pokoušeli se mě usmrtiti.

22Ale s pomocí Boží stojím pevně až do dnešního dne a vydávám svědectví, před malými i velkými, nemluvě nic jiného než to, co proroci a Mojžíš pověděli,

23že Kristus bude trpěti, že jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovati světlo lidu (izraelskému) i pohanům.“

24Když toto mluvil na svou obranu, pravil mocným hlasem Festus: „Ty blázníš, Pavle! Mnoho učenosti přivádí tě k bláznovství!“

25Ale Pavel řekl: „Neblázním, velmožný Feste, nýbrž mluvím slova pravdivá a rozumná.

26Ví zajisté o těch věcech král, k němuž také neohroženě mluvím, neboť nemyslím, že by mu z toho, bylo něco tajné, vždyť se to přece nedělo pokoutně.

27Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.“

28I řekl Agrippa k Pavlovi: „Málem bys mě přemluvil, abych se stal křesťanem.“

29A Pavel: „Dej Bůh, abyste se dříve nebo později nejen ty, nýbrž také všichni, kteří mě dnes slyší, stali takovými, jakým i já jsem, kromě těchto okovů!“

30I vstal král i vladař i Bernike a ostatní přítomní s nimi.

31Když odešli, pravili k sobě vespolek: „Tento člověk neučinil nic, co zasluhuje smrti nebo okovů.“

32Agrippa pak řekl Festovi: „Mohl býti tento člověk propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.

← Chapter 25 Jump to: Chapter 27 →