bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
/
Acts 27
Acts 27
Czech Bible (COL) Dr. Rudolf Col (1947)
← Chapter 26
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 28 →
1
Jakmile bylo rozhodnuto, abychom se plavili do Itálie, vydali Pavla s některými jinými vězni setníku jménem Juliovi z císařské čety.
2
Vstoupili jsme na adramyttskou loď, která měla plouti do pobřežních míst Asie, a vyrazili jsme; s námi byl Makedoňan Aristarch ze Soluně.
3
Druhého dne jsme se dostali do Sidonu. Julius, který se choval k Pavlovi přívětivě, dovolil mu zajiti k přátelům a zaopatřiti si potřebné.
4
Odtud jsme pak vyjeli a pluli jsme pod Kyprem, neboť vály větry proti nám;
5
a propluvše moře podél pobřeží Kilikie a Pamfylie, dorazili jsme do Myry v Lykii.
6
Tam setník vyhledal alexandrijskou loď, která plula do Itálie; i přivedl nás na ni.
7
Když pak jsme zvolna pluli po mnoho dní, dostali jsme se stěží proti Knidu, a poněvadž nám bránil vítr, odpluli jsme pod Krétu k Salmoně.
8
Po namáhavé plavbě podél pobřeží dorazili jsme k jednomu místu jménem Dobré přístavy, blíže něhož bylo město Lasea.
9
Poněvadž však uplynulo mnoho času a plavba byla již nebezpečná, ježto pominul i půst, napomínal je Pavel a pravil jim:
10
„Muži, vidím, že plavba bude spojena s nesnází a velikou škodou nejen pro náklad a pro loď, nýbrž i pro naše životy.“
11
Ale setník věřil více kormidelníku a majiteli lodi než slovům Pavlovým.
12
A poněvadž ten přístav nebyl příhodný k přezimování, většina se rozhodla odtud odplouti, aby se pokud možno dostali k přezimování do Feniky, krétského přístavu na straně jihozápadní a severozápadní.
13
Ježto pak zavál mírný jižní vítr, vytáhli kotvu v domněnce, že svůj úmysl provedou, a plavili se blíže pobřeží Kréty.
14
Ale nedlouho potom zadul s ostrova bouřlivý vítr zvaný Eurakylon.
15
A poněvadž loď větrem zachvácená nemohla mu čeliti, pustili jsme ji po něm a byli jsme hnáni.
16
Když jsme se dostali k jednomu ostrůvku jménem Kauda, stěží jsme se mohli zmocniti záchranného člunu.
17
Když jsme jej vzali na loď a užili pomocných prostředků tím, že jsme loď obvázali, stáhli jsme ze strachu, abychom se nedostali na mělčinu, plachty a tak jsme se nechali hnáti.
18
A poněvadž bouře námi prudce zmítala, vyhazovali druhého dne (z lodi) náklad
19
a třetího dne vlastníma rukama hodili do moře lodní nářadí.
20
Když však se po mnoho dní ani slunce ani hvězdy neukázaly a bouře nemalá zuřila, ztrácela se již veškerá naděje, že se zachráníme.
21
A když se již mnoho postili, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mě zajisté uposlechnouti a neodjížděti od Kréty a ušetřiti si tuto nesnáz a škodu.
22
A nyní napomínám vás, abyste byli dobré mysli, vždyť nebude ztracen žádný život mezi námi, nýbrž jen loď.
23
Neboť této noci přistoupil (ke mně) anděl toho Boha, jemuž patřím a jemuž sloužím,
24
a řekl:,Neboj se, Pavle, před císařem musíš státi! A hle, Bůh ti dal všechny ty, kteří se s tebou plaví.'
25
Proto, muži, buďte dobré mysli! Neboť věřím Bohu, že se stane tak, jak mi bylo pověděno.
26
Musíme se však dostati na nějaký ostrov.“
27
Přišla čtrnáctá noc, co jsme se plavili po Adriatickém moři. Kolem půlnoci se domnívali lodníci, že se jim ukazuje nějaká země.
28
I spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů. A když kousek odtud opět spustili olovnici, naměřili patnáct sáhů.
29
Ze strachu, abychom nenarazili na úskalí, spustili se zadní části lodi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo.
30
Když však lodníci usilovali o útěk z lodi a spustili záchranný člun pod záminkou, že chtějí vrhnouti kotvy s přední části lodi, řekl Pavel setníkovi a vojínům:
31
„Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete býti zachráněni.“
32
Tu vojínové přesekli provazy člunu a nechali jej odplavati.
33
Když pak se počalo rozednívati, pobízel Pavel všechny, aby pojedli; pravil: „Je to dnes již čtrnáctý den, co čekáte a bez jídla zůstáváte a nic nejíte.
34
Proto vás prosím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně! Nikomu totiž z vás se neztratí vlas s hlavy.“
35
Po těch slovech vzal chléb, učinil přede všemi díky Bohu, rozlámal jej a dal se do jídla.
36
I nabyli všichni dobré mysli a pojedli také oni.
37
Bylo nás všech na lodi dvě stě šestasedmdesát osob.
38
Když se nasytili pokrmem, odlehčovali lodi tím, že házeli do moře pšenici.
39
Když se rozednilo, nepoznávali zemi, ale pozorovali jakýsi záliv s nízkým břehem a k němu pomýšleli, bude-li jim možno, s lodí přistati.
40
I odťali kotvy a pustili do moře. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, vytáhli přední plachtu proti větru a jeli ke břehu.
41
A když jsme se dostali na mělčinu, narazili s lodí; a tu předek lodi uvázl a zůstával nepohnut, kdežto zadní část se lámala náporem vln.
42
I radili vojínové vězně usmrtit, aby některý, až doplave (na břeh), neutekl.
43
Ale setník, chtěje zachrániti Pavla, zabránil tomu. Přikázal, aby se nejprve spustili (do moře) ti, kteří umějí plovat, a dorazili na pevninu;
44
ostatní pak dílem po prknech, dílem po kusech zbylých z lodi. A tak se všichni zachránili na pevninu.
← Chapter 26
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 28 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28