Acts 10

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

1V Caesareji žil nějaký muž jménem Kornelius, setník čety, zvané Italská.

2Byl i zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával lidu mnoho almužen a vytrvale se modlil k Bohu.

3Ten spatřil jasně ve vidění kolem deváté hodiny Božího anděla, jak k němu vstoupil a řekl mu: „Kornelie!“

4On na něj upřeně pohlédl a s bázní se zeptal: „Co je, pane?“ Řekl mu: „Tvé modlitby a almužny vystoupily před Boha a je jich pamětliv.

5Nuže, pošli do Joppe muže a přivolej si jistého Šimona, řečeného Petr.

6Ten je pohostinnu u jakéhosi koželuha Šimona, který má dům u moře.“

7Jakmile se vzdálil anděl, který k němu mluvil, zavolal dva domácí lidi a bohabojného vojáka, jednoho z těch, kteří mu byli přiděleni,

8všechno jim vypravoval a poslal je do Joppe.

9Když druhého dne byli ještě na cestě a blížili se k městu, Petr vystoupil na střechu, aby se modlil kolem šesté hodiny.

10Když pocítil hlad, přál si pojíst. Zatím co mu připravovali, připadlo na něj vytržení.

11I vidí otevřené nebe a jakousi nádobu, která sestupuje jako velké prostěradlo a je spouštěna za čtyři cípy na zem;

12v ní pak byli všichni zemští čtvernožci a plazové a nebeští ptáci.

13A zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, bij a jez!“

14Ale Petr řekl: „Nikoliv, Panel Vždyť nikdy jsem ještě nejedl nic poskvrněného a nečistého.“

15A hlas k němu opět po druhé: „Co Bůh očistil, nenazývej ty poskvrněným!“

16To se stalo třikrát, a ta nádoba byla hned vzata do nebe.

17Zatím co Petr byl na rozpacích, co znamená vidění, které spatřil, hle, muži, které poslal Kornelius, doptali se na dům Šimonův a stanuli u dveří.

18I zavolali a tázali se, je-li tam pohostinnu Simon, zvaný Petr.

19Mezitím co Petr přemýšlel o vidění, řekl Duch: „Hle, tři muži tě hledají.

20Vstaň tedy, sestup a bez váhání jdi s nimi, neboť já jsem je poslal.“

21Petr tedy sestoupil k mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co vás ke mně přivedlo?“

22Odpověděli: „Setník Kornelius, muž spravedlivý a bohabojný, který má dobrou pověst u celého židovského lidu, dostal od svatého anděla pokyn, aby tě povolal do svého domu a vyslechl od tebe poučení.“

23Uvedl je tedy dovnitř a přijal za hosty. Následujícího dne pak vstal a vyšel s nimi; doprovázeli ho i někteří bratři z Joppe.

24Den poté vešel do Caesareje. Kornelius svolal své příbuzné a důvěrné přátele, a očekával je.

25Když Petr chtěl vstoupit, Kornelius mu šel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se.

26Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem člověk.“

27A za rozhovoru s ním vešel a nalezl četné shromáždění.

28Promluvil k nim: „Vy víte, jak není dovoleno Židovi sbližovat se s člověkem jiné národnosti a navštěvovat ho. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nenazýval poskvrněným nebo nečistým.

29Proto jsem na zavolání bez rozpaků přišel. Ptám se tedy: proč jste mě pozvali?“

30A Kornelius řekl: „Před čtyřmi dny v tuto chvíli o deváté hodině modlil jsem se v svém domě, a hle, přede mnou stál muž v bělostném šatě

31a praví: Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a Bůh je pamětliv tvých almužen.

32Pošli tedy do Joppe a přivolej si Šimona, jménem Petr. Ten je hostem v domě koželuha Šimona u moře.

33Hned jsem tedy poslal k tobě a jsi hodný, žes přišel. Nyní pak my všichni jsme tu před Bohem, abychom slyšeli vše, co máš přikázáno od Pána.“

34Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní,

35ale že v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a koná spravedlnost.

36(Bůh) poslal slovo izraelským synům, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem všech.

37Vy víte o té věci, která se udala po celém Judsku, počínajíc Galilejí po křtu, který hlásal Jan,

38jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše Nazaretského, který všude chodil, dobře činil a uzdravoval všechny ovládané ďáblem, poněvadž Bůh byl s nim.

39A my jsme svědky všeho, co učinil v Judské zemi a v Jerusalemě. A toho pověsili na dřevo a zabili.

40Bůh ho vzkřísil třetího dne a dal mu zjevit se,

41ne všemu lidu, nýbrž těm, které Bůh předem určil za svědky, nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.

42I přikázal nám, abychom kázali lidu a svědčili, že ho ustanovil Bůh soudcem živých i mrtvých.

43O něm svědci všichni proroci, že každý, kdo v něho věří, dostane odpuštění hříchů skrze jeho jméno.“

44Když ještě Petr mluvil tu řeč, Duch svatý padl na všechny, kdo poslouchali ta slova.

45A věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, žasli, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého;

46slyšeli je totiž mluvit jazyky a velebit Boha. Tehdy Petr nato řekl:

47„Může někdo odmítnout křestní vodu těm, kteří přijali Ducha svatého jako my?“

48Rozkázal pak, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal několik dní.

← Chapter 9 Jump to: Chapter 11 →

Recommended Reading

Commentary Acts Commentaries → Devotional Acts Devotional Guide → Get This Bible SKRABAL Study Bible →