bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal
/
Acts 27
Acts 27
Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal
← Chapter 26
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 28 →
1
Jakmile bylo rozhodnuto, že poplujeme do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius, z čety Veličenstva.
2
Potom jsme vstoupili na adramytskou loď, která měla plout do míst podél Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedonec Aristarchos z Thessaloniky.
3
Druhého dne pak jsme přistáli u Sidonu. Julius, který zacházel s Pavlem lidsky, dovolil mu zajít k přátelům a ošetřit se.
4
A odtamtud jsme vyjeli a podpluli jsme Kypr, ježto jsme měli vítr proti sobě.
5
I propluli jsme moře Kilikijské a Pamfylské a dorazili jsme do Myry v Lykii.
6
Když tam setník nalezl alexandrijskou loď, která plula do Itálie, přesadil nás na ni.
7
Po několik dní jsme pak pluli zdlouhavě a jen stěží jsme se dostali proti Knidu, a poněvadž jsme měli nepříznivý vítr, pluli jsme pod Krétou proti Salmoně
8
a po obtížné plavbě podél ní přijeli jsme na jedno místo zvané Krásné přístavy, blízko něhož bylo město Lasaia.
9
Když však přešla delší doba a plavba se již stávala nejistou, proto také, že postní doba jíž minula, Pavel je nabádal
10
slovy: „Muži, pozoruji, že plavba začíná být obtížná a velmi bude ohrožovat nejen náklad a loď, ale i naše životy.“
11
Ale setník věřil více kormidelníkovi a loďařovi než slovům Pavlovým.
12
A poněvadž nebylo příhodného místa k přezimování, většina se rozhodla, že odtamtud odplují, zdali by se jim podařilo dostat se do Foinikyatam přezimovati; je to krétský přístav na straně jihozápadní a severozápadní.
13
A protože zavál jižní vítr, myslili, že dosáhnou svého záměru. I vytáhli kotvy a pluli podél Kréty.
14
Ale zanedlouho se přihnal od ní prudký vítr zvaný eurakylon.
15
Když zachvátil loď a ta nemohla čelit větru, nechali jsme loď a byli jsme hnáni.
16
Rychle jsme pak pluli pod jeden ostrůvek zvaný Klauda, kde se nám stěží podařilo zmocnit se záchranného člunu.
17
Vytáhli ho, použili pomocných zařízení a loď podpásali. Protože se báli, aby nenajeli na mělčinu, stáhli plachty a tak se nechali hnáti.
18
A poněvadž bouře námi prudce zmítala, druhého dne vyhodili z nákladu
19
a třetího dne vlastníma rukama svrhli lodní nářadí.
20
Když se pak neukazovalo ani slunce ani hvězdy po mnoho dní a ohrožovala je nemalá bouře, mizela již jakákoli naděje na naši záchranu.
21
Když byla velká nechuť k jídlu, tehdy se Pavel postavil mezi ně a řekl: „Muži, měli jste mě poslechnout a neodjíždět z Kréty, a tak si ušetřit tyto nesnáze a ztráty.
22
Ale nyní vás povzbuzuji k zmužilosti; neboť žádný z vašich životů nebude ztracen, ale jen loď.
23
Této noci byl totiž u mne anděl od Boha, jemuž patřím a sloužím,
24
a pravil:, Neboj se, Pavle! Musíš stát před císařem; a hle, Bůh ti daroval všechny, kteří s tebou plují.'
25
Proto, mužové, mějte odvahu! Neboť věřím Bohu, že se stane tak, jak mi bylo řečeno.
26
Musíme však narazit na nějaký ostrov.“
27
Když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni Adrií, kolem půlnoci se lodníci domnívali, že se jim přibližuje nějaká země.
28
Í spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; popojeli pak o něco dále a zase naměřili patnáct sáhů.
29
Poněvadž se však báli, abychom nenarazili na skaliska, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo.
30
Když však námořníci spustili na moře záchranný člun pod záminkou, že chtějí roztáhnout kotvy s přídi, zatím však hledali, jak by z lodi utekli,
31
Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li tito na lodi, vy se nemůžete zachránit.“
32
Tu vojáci přesekli provazy od člunu a nechali jej odpadnout.
33
Když se rozednívalo, Pavel všechny povzbuzoval, aby pojedli, a pravil: „Je to dnes již čtrnáctý den, co čekáte, zůstáváte lačni a nic nejíte.
34
Proto vás vyzývám, abyste pojedli; neboť je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás nepřijde nazmar ani vlas s hlavy.“
35
Když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, rozlámal a počal jíst.
36
Všichni se pak povzbudili a také pojedli.
37
Bylo nás na lodi dohromady dvě stě sedmdesát šest lidí.
38
Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby ulehčili lodi.
39
Když se rozednilo, nepoznávali, jaká je to země, pouze pozorovali nějaký záliv s nízkým břehem; k tomu zamýšleli podle možnosti přistát s lodí.
40
I odťali kotvy a nechali v moři, zároveň uvolnili vazby kormidel, vytáhli pak přední plachtu a proti větru směřovali ke břehu.
41
Potom však najeli na ostroh a lodí narazili; tu příď uvázla a zůstala nehnuta, záď však se tříštila nárazem vln.
42
Vojáci pak zamýšleli pobít vězně, aby některý nevyplaval a neutekl.
43
Ale setník, poněvadž chtěl zachránit Pavla, zabránil jim v tom úmyslu a nařídil, aby ti, kteří dovedou plavat, vrhli se první (do vody) a vyšli na zem,
44
ostatní pak na prknech nebo na troskách lodi. A tak se všem podařilo zachránit se na zem.
← Chapter 26
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 28 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28