bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal
/
Acts 20
Acts 20
Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal
← Chapter 19
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 21 →
1
Když nepokoj přestal, Pavel svolal učedníky, povzbudil je, rozloučil se a dal se na cestu do Makedonie.
2
Prošel pak těmi kraji, povzbudil je mnohou řečí a přišel do Řecka.
3
Po tříměsíčním pobytu se chystal odejít do Sýrie, ale Židé mu činili úklady, a proto se rozhodl vrátit přes Makedonii.
4
I doprovodil ho Sopater z Beroe, syn Parrhův, z Thessaloničanů Aristarchus a Sekundus, též Gajus z Derbe a Timothej, a Asiaté Tychikus a Trofimus.
5
Ti nás předešli a čekali na nás v Troadě.
6
My pak po dnech přesných chlebů jsme vypluli z Filipp a za pět dní jsme k nim přišli do Troady, kde jsme pobyli sedm dní.
7
A když jsme se prvního dne v týdnu sešli k lámání chleba, Pavel s nimi rozmlouval před odjezdem příštího dne a protáhl řeč až do půlnoci.
8
Bylo pak mnoho lamp v horní místnosti, kde jsme byli shromážděni.
9
V okně však seděl nějaký mladík, jménem Eutychus. Když Pavel dlouho mluvil, upadl do hlubokého spánku a spánkem přemožen spadl z třetího poschodí a zdvihli ho mrtvého.
10
Pavel však sestoupil, položil se naň, objal ho a řekl:,Nezneklidňujte se, neboť duše je v něm.“
11
Potom šel nahoru, rozlámal chléb a pojedl. Mluvil ještě dlouho do svítání a tak odešel.
12
Mládence pak přivedli živého a byli nemálo potěšeni.
13
My pak jsme šli na loď napřed a odpluli jsme do Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; tak totiž nařídil, kdežto sám chtěl jít pěšky.
14
Když se s námi setkal v Assu, vzali jsme ho a přijeli do Mitylene.
15
A odtamtud jsme jeli dále, až druhého dne jsme se dostali proti Chiu, následujícího dne pak jsme zastavili u Samu a den poté jsme přistáli v Miletu.
16
Pavel si totiž umínil minout Efes, aby neztrácel čas v Asii. Neboť spěchal, aby podle možnosti byl o letnicích v Jerusaleme.
17
Z Miletu pak poslal do Efesu a povolal si starší církve.
18
Když k němu přišli, promluvil k nim: „Vy víte, jak od prsního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, jsem žil s vámi po všechen čas,
19
že jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a ve zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů;
20
kterak jsem neopominul nic z toho, co by vám prospělo, abych vám to nehlásal a neučil vás veřejně i po domech,
21
vydávaje svědectví Židům i Řekům o obrácení k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše.“
22
„A hle, nyní, poután duchem, ubírám se do Jerusalema a nevím, co mě tam potká;
23
leda že mi Duch svatý od města k městu osvědčuje a říká, že mě čekají pouta a soužení.
24
Ale vůbec si necením svého života, jen když dokonám svůj běh a svou službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše, abych svědčil o radostné zvěsti Boží milosti.“
25
„A hle, nyní vím, že již nespatříte mou tvář vy všichni, mezi nimiž jsem chodil a hlásal království.
26
Proto dosvědčuji tohoto dne před vámi: jsem číst od krve všech lidí;
27
neboť jsem se nevyhnul tomu, abych vám nezvěstoval celý úradek Boží.
28
Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch svatý ustanovil biskupy, abyste spravovali Boží církev, kterou si dobyl vlastní krví.
29
Já vím, že po mém odchodu vejdou mezi vás draví vlci, a ti že neušetří stádce.
30
I z vás samých povstanou muži, kteří budou mluvit řeči převrácené, aby za sebou strhli učedníky.
31
Proto bděte a pamatujte, že po tři léta ve dne v noci se slzami jsem každého z vás neustále napomínal.“
32
„A nyní vás odporučuji Bohu a slovu jeho milosti; on vás může vzdělat a dát dědictví mezi všemi posvěcenými.
33
Po ničím zlatě, stříbře ani Šatu jsem nedychtil.
34
Sami víte, že o všechny potřeby mé i mých společníků se postaraly tyto ruce.
35
Ve všem jsem vám ukázal., že takovou prací třeba se ujímat slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: „Blaženější je dávat než brát.“
36
A když to řekl, poklekl a s nimi se všemi se pomodlil.
37
Všichni pak se dali do velkého pláče, padli Pavlovi kolem krku a líbali ho,
38
neboť velmi se rmoutili pro slovo, které řekl, že více nespatří jeho tvář. Potom ho doprovodili k lodi.
← Chapter 19
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 25
Chapter 26
Chapter 27
Chapter 28
Chapter 21 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28