Acts 5

Czech Bible (SKRABAL) 1951 - Dr Pavel Škrabal

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →

1Avšak jeden muž, jménem Ananiáš, se svou manželkou Sařirou prodal pole

2a podvodně si vzal z peněz, s vědomím i své manželky, a nějakou část přinesl a položil apoštolům k nohám.

3Ale Petr řekl: „Ananiáši, proč ďábel naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu svatému a aby sis podvodně vzal z peněz za pole?

4Což, když jsi je měl, nezůstávalo tvým, a když bylo prodáno, nebylo v tvé moci? Proč sis usmyslil v srdci tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“

5Když Ananiáš slyšel tato slova, zhroutil se a skonal. I padla velká bázeň na všechny, kteří to slyšeli.

6Mladí muži pak vstali, zavinuli jej, vynesli a pochovali.

7Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, ale nevěděla, co se stalo.

8Petr k ní promluvil: „Pověz mi, zdali jste za tolik prodali to pole?“ Ona odpověděla: „Ano, za tolik.“

9Petr pak k ní: „Proč jste se smluvili k pokoušení Ducha Páně? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi a vynesou tě.“

10I zhroutila se náhle před jeho nohy a skonala. Vstoupili pak mladí muži a nalezli ji mrtvou. I vynesli ji a pochovali k jejímu muži.

11A celé církve a všech, kdo to slyšeli, zmocnila se velká bázeň.

12Skrze apoštoly se pak dalo mnoho znamení a divů mezi lidem. A všichni bývali pohromadě v podloubí Šalomounově.

13Z ostatních se však nikdo neodvažoval připojit k nim, avšak lid je velebil.

14Stále více přibývalo věřících v Pána, množství mužů a žen. -

15Dokonce i na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a nosítka, aby, až půjde Petr, aspoň jeho stín padl na někoho z nich.

16Také se sbíhalo z měst okolo Jerusalema mnoho lidí a přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

17Povstal však velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž strana sadducejská; byli plni závisti

18a vztáhli ruce na apoštoly a vsadili je do veřejného žaláře.

19Ale anděl Páně otevřel v noci dveře žaláře, vyvedl je a řekl:

20„Jděte, postavte se a mluvte v chrámě lidu všechna slova tohoto života.“

21Když to uslyšeli, vstoupili za úsvitu do chrámu a učili. Zatím se dostavil velekněz i jeho stoupenci, svolali veleradu a všechny starší izraelských synů a poslali do žaláře, aby je přivedli.

22Když tam však služebníci přišli, nenalezli je ve vězení. I vrátili se a oznámili toto. -

23„žalář jsme nalezli sice zavřený se vsí pečlivostí a strážce jak stojí přede dveřmi, ale když jsme ho otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenalezli.“

24Když velitel chrámu a veleknězi uslyšeli tato slova, byli o nich na rozpacích, co se to mohlo státi.

25Ale kdosi přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“

26Tu odešel velitel se stráží a přivedl je, ne násilím, neboť se obával lidu, aby nebyli kamenováni.

27Když je přivedli, postavili je ve veleradě. A velekněz se jich otázal:

28„Přísně jsme vám nařídili, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jerusalem svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“

29Než Petr a apoštolově na to řekli: „Více se sluší poslouchat Boha než lidi.

30Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy usmrtili, když jste ho pověsili na dřevo.

31Toho povýšil Bůh svou pravicí na vládce a spasitele, aby dopřál Izraeli pokání a odpuštění hříchů.

32A my jsme svědky těchto věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“

33Když to uslyšeli, zuřili a chtěli je zabít.

34Povstal však ve veleradě jeden farizeus, jménem Gamaliel, učitel Zákona, vážený u všeho lidu, a rozkázal, aby je na chvíli vyvedli ven.

35A řekl jim: „Izraelité, dobře si rozmyslete, jak chcete naložit s těmito lidmi.

36Vždyť před nějakou dobou povstal Theudas, který říkal, že on něco jest, a k němu se přidalo asi čtyři sta mužů. Ale byl zabit, a všichni jeho přívrženci byli rozptýleni a zničeni.

37Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid. I ten zahynul, a všichni jeho přívrženci byli rozprášeni.

38A proto vám pravím: Nechtě ty lidi s pokojem a pusťte je! Neboť je-li tento záměr nebo toto dílo z lidí, rozpadne se;

39je-li však z Boha, nebudete je moci zrušit, aby se snad i neukázalo, že se stavíte proti Bohu.“ A poslechli ho.

40I povolali apoštoly, zmrskali je a přikázali, aby nemluvili ve jménu Ježíšově, a propustili je.

41Oni tedy odcházeli z velerady s radostí, že byli uznáni za hodný pro to jméno trpěti potupu.

42A nepřestávali denně učit v chrámě i po domech a zvěstovat Krista Ježíše.

← Chapter 4 Jump to: Chapter 6 →

Recommended Reading

Commentary Acts Commentaries → Devotional Acts Devotional Guide → Get This Bible SKRABAL Study Bible →