John 18

Slovenian (Prekmurska NZ and Psalmi (1928))

← Chapter 17 Jump to: Chapter 19 →

1Eta gda bi Jezuš erkao, öv je šô z vučeníkmi svojimi prêk Kedron járka, gde je bio eden ográdec, vu šteroga je notri šô on i vučenícke njegovi.

2Znao je pa i Júdáš, kí ga je ôdao, tó mesto, kâ se je dosta krát vküp spravo Jezuš tam z vučeníkmi svojimi.

3Záto Judáš vzeme šereg vitézov, i od vládnikov popovski, i Farizeušov sluge, ide tá z posvêtom, i z lampašmi, i z rožjom.

4Jezuš záto znavši vsa na sébe pridôča, vö idôči erčé njim: koga íščete?

5Odgôvorili so njemi: Jezuša Názarenskoga. Velí njim Jezuš: jas sem. Stao je pa i Júdaš, kí ga je ôdao, ž njimi.

6Gda bi njim záto erkao: jas sem, názdrt so šli, i spadnoli so na zemlo.

7Záto pá je je pítao: koga íščete? oni so pa erkli: Jezuša Názarenskoga.

8Odgôvoro je Jezuš: erkao sem vám, kâ sem jas. Či záto mené íščete, püstite ete odhájati.

9Naj se spuni ta rêč, štero je erkao: kâ, štere si meni dáo, nej sem ž njíh zgübo ni ednoga.

10Šimon Peter záto majôči meč, vö ga je potégno, i vdaro je víšešnjega popa slugo, i odsekao njemi je dêsno vühô. Bilô je pa imé slugi Malkuš.

11Erkao je záto Jezuš Petri: potisni meč tvoj vu mošnjico. Jeli te pehár, šteroga mi je Oča dáo, ne bom pio?

12Záto vitézje i stotnik, i slugi Židovski vzéli so Jezuša, i zvézali so ga.

13I odpelali so ga k Annáši naj prvle. Ár je bio tést Kajafáša, kí je bio víšešnji pop v tistom leti.

14Bio je pa Kajafáš té, kí je tanáčivao Židovom, kâ je bole ednomi človeki mrêti za vse lüdstvo.

15Nasledüvao je pa Jezuša Šimon Peter i te drügi vučeník. Tisti vučeník se je pa znao z víšešnjim popom, i k časi je šô z Jezušom vu dvor víšešnjega popa.

16Peter je pa stao pred dverami vönê. Vö je šô záto te drügi vučeník, kí se z víšešnjim popom znao, i erčé vratárici i notri je pelao Petra.

17Velí záto ta deklíčka vratárica Petri: Nej si i tí z vučeníkov etoga človeka? velí on: nej sem.

18Stáli so pa slugi i dvornicke vôgelje zažigàvajôči záto, kâ je mraz bio, i segrêvali so se. Bio je pa ž njimi Peter stojéči i segrêvajôči se.

19Pítao je záto te víšešnji pop Jezuša od vučeníkov njegovi, i od návuka njegovoga.

20Odgôvoro njemi je pa Jezuš: Jas sem očivesno gúčao svêti. Jas sem vsigdár včio vu správišči i vu cérkvi, gde se ze vsega kraja Židovje vküp správlajo, i vu skrivnosti sem nikaj nej gúčao.

21Ka mené pítaš? pítaj one, kí so me poslüšali, ka sem njim gúčao; ovo, tê znájo, ka sem jas pravo.

22Eta pa gda bi on velo, eden z ti hlápcov tam stojéči je za vüha vdaro Jezuša, erkôči: tak odgovárjaš víšešnjemi popi?

23Odgôvoro njemi je Jezuš: či sem hüdô, gúčo, posvedoči od hüdoga; či sem pa dobro, ka me bíješ?

24Poslao ga je záto Annáš zvézanoga k Kajafàši, víšešnjemi popi.

25Stáo je pa Šimon Peter i segrêvao se je. Erkli so njemi záto: nej si i tí z vučeníkov njegovi? On je pa tajio i erkao je: nej sem.

26Velí eden z víšešnjega popa slugov rodbina bodôči onoga, komi je Peter vühô odsekao: nej sem te vido vu ográci ž njim?

27Páli je záto tajio Peter, i preci je kokôt popêvao.

28Pelajo záto Jezuša od Kajafáša vu pravdeno hižo. Bilô je pa rano, i oni so nej šli notri vu pravdeno hižo, da bi se nê oskrunili; nego da bi jeli ágneca vüzenskoga.

29Vö je šô záto Pilátuš k njim i erkao je: kákšo tožbo máte prôti etomi človeki?

30Odgôvorili so i erkli so njemi: da ne bi bio ete hüdodelnik, ne bi ti ga dáli vu roké.

31Erkao njim je záto Pilátuš: vzemte ga ví i poleg právde vaše ga sôdte. Erkli so njemi záto Židovje: nám je nej slobodno nikoga vmoriti.

32Naj se rêč Jezušova spuni, štero je erkao znamenüvajôči z kákšov smrtjov má mrêti.

33Notri je šô záto vu pravdeno hižo pá Pilátuš, i prízvao je Jezuša, i erkao njemi je: tí si král Židovski?

34Odgôvoro njemi je Jezuš: sám od sébe ti tô veliš; ali so ti pa drügi pravili od méne?

35Odgôvoro je Pilátuš: jeli sem jas Židov? Tvoj národ i vládnicke popovski so te meni v rôke dáli, ka si včíno?

36Odgôvoro je Jezuš: Králevstvo moje je nej z etoga svêta. Da bi z etoga svêta bilô Králevstvo moje, slugi moji bi se vojsküvali, da bi se ne dáo Židovom, zdaj pa Králevstvo moje je nej odnut.

37Erkao njemi je záto Pilátuš: dönok král si tí? Odgôvoro je Jezuš: tí velíš, kâ sem jas král. Jas sem na ete svêt narodjeni, i na to sem prišao na ete svêt, naj svedočím od istine. Vsáki, kí je z istine, poslüša moj glás.

38Velí njemi Pilátuš: ka je istina? I tô erkôči, páli je vö šô k Židovom i velí njím: jas nikakši zrok ne nájdem vu njem.

39Máte pa ví šegô, naj vám ednoga odpüstim vu vüzmi. Jeli ščéte záto, naj vám püstim krála Židovskoga?

40Kríčali so záto pá vsi govoréči: nej toga, nego Barabbáša. Bio je pa Barabbáš razbojnik.

← Chapter 17 Jump to: Chapter 19 →