John 19

Slovenian (Prekmurska NZ and Psalmi (1928))

← Chapter 18 Jump to: Chapter 20 →

1Teda záto je vzéo Pilátuš Jezuša, i zbičüvao ga je.

2I vitézje so zpleli korôno z trnja, i položilí so jo njemi na glavô, i gvant erdéči so vrgli okôli njega.

3I erkli so: zdrav bojdi Král Židovski! I dáli so njemi za vüha plüske.

4Vö je šô záto pá Pilátuš i velí njim: ovo, vö vám ga pelam, naj spoznate, kâ vu njem nikši zrok ne nájdem.

5Vö je šô záto Jezuš noséči trnavo korôno i erdéči gvant. I velí njim: ovo človek!

6Gda bi ga záto vidili vládnicke popovski i hlápci, kríčali so govoréči: ráspi ga, ráspi ga. Velí njim Pilátuš: vzemte ga ví i ráspite ga, ár jas ne nájdem vu njem nikakšega zroka.

7Odgôvorili so njemi Židovje: mí právdo mámo, i pôleg právde naše more mrêti; kâ je sebé Siná Božega včíno.

8Gda bi záto čüo Pilátuš tô rêč, bole se je zbojao.

9I notri je šô vu pravdeno hižo, pá, i velí Jezuši: odkud si tí? Jezuš njemi je pa nej dáo odgovora.

10Velí njemi záto Pilátuš: meni ne boš gúčao? Ne znaš, kâ oblást mám te razpeti, i oblást mám te odpüstiti?

11Odgôvoro je Jezuš: ne bi meo oblásti nikakše nad menom, da ti ne bi bilô dáno od zgora. Za toga volo, kí je mené tebi vu roké dáo, vékši gréh má.

12Z etoga je ískao Pilátuš odpüstiti ga. Židovje so pa kríčali govoréči: či toga odpüstíš, nej si priátel Casarov. Vsáki, kí sebé krála naprávla, je prôti Casari.

13Záto Pilátuš slíšavši tô rêč, vö je pelao Jezuša, i seo si je na právdeni stolec na mesti, štero se zove Litoštroton, Židovski pa Gabbata.

14Bilô je pa priprávlanje k Vüzmi okoli šéste vöre, i velí Židovom: ovo král vaš.

15Oni so pa kríčali: vzemi ga, vzemi ga, ráspi ga. Velí njim Pilátuš: krála vašega bom raspinjao? Odgôvorili so vládnícke popovski: nemamo krála, nego Casara.

16Teda ga je záto njim v roké dáo, da bi se ráspio. Vzéli so pa Jezuša i odpelali so ga.

17I noséči kríž svoj vö je šô na temena mesto, štero se velí Židovski Golgata.

18Gde so ga ráspili i ž njím dvá drügiva, ednoga z edne, drügoga pa z drüge stráni, Jezuša pa na srêdi.

19Napísao je pa i tituluš Pilátuš i djáo ga je na kríž. Bio je pa písani: Jezuš Nazarenski král Židovski.

20Ete tituluš so záto vnôgi Židovje čteli, kâ je blüzi k váraši bilô to mesto, gde so Jezuša ráspili. I bio je písani Židovski, Grčki, Deački.

21Pravili so záto Pilátuši vládnicke Židovski popov; ne píši, král Židovski, nego kâ je on velo: král sem Židovski.

22Odgôvoro je Pilátuš: ka sem napísao, napísao sem.

23Vitézje záto, gda so ráspili Jezuša, vzéli so gvant njegov (i včínili so štiri tále ž njega vsákšemi vitézi eden tál) i skünjo. Bíla je pa süknja njegova nešivana, od vrhka setkana celô.

24Erkli so záto eden drügomi: ne raspráskajmo jo, nego vržmo šorš na njô, šteroga bode; da bi se spunilo písmo, štero právi: rastálali so si gvant moj med sebom i na süknjo mojo so šorš vrgli. Tá so záto včínili ti vitézje.

25Stáli so pa pôleg kríža Jezušovoga mati njegova i sestra materé njegove Mária žena Kleofášova i Mária Magdalêna.

26Jezuš záto gda bi vido mater i vučeníka pôleg stojéčega, šteroga je lübo, velí materi svojoj: žena, ovo je tvoj sin.

27Potom velí vučeníki: ovo mati tvoja. I od tiste vöre jo je k sebi vzéo te vučeník vu svoja lastivna.

28Potom znavši Jezuš, kâ so se že vsa skončala, naj se spuni písmo, erčé: žéjam.

29Bíla je pa tam edna posôda položena puna z jesiom. Oni pa napunivši špongio z jesiom i okôli hižôpa jo zasükavši priteknoli so jo njemi k vüstam.

30Gda bi záto vzéo te jesi Jezuš, erkao je: spunílo se je. I nagnovši glavô, tá je dáo Oči svoj düh.

31Židovje záto, naj ne ostáno na kríži ta têla v Sobotto, geto je priprávlanjé bilô, (ár je veliki tisti dén bio Sobotte) prosili so Pilátuša, naj se njim zterejo njihove goléni i doli se vzemejo.

32Prišli so záto ti vitézje, i tomi prvomi so istina ztrli golêni, i tomi drügomi, kí je ž njim navküp bio raspéti.

33Pridôči pa k Jezuši, da bi ga vidili že mrtvoga, nej so strli njegove golêni.

34Nego eden vitézov z dárdov svojov je smekno v njegovo rebro, i preci je vö šla krv i voda.

35I, kí je vido, svedočo je, i istinsko je njegovo svedôstvo; i on zná, kâ istino právi, naj ví verjete.

36Ár so eta včinjena, naj se písmo spuni; njegova kôst se naj ne stere.

37I pá drügo písmo veli: vidili bodo ga, v šteroga so smeknoli.

38Po eti je pa proso Pilátuša Jôžef od Arimatie bodôči vučeník Jezušov, skrivni pa za volo strahá Židovskoga, da bi doli vzéo têlo Jezušovo. I dopüsto je Pilátuš. Prišao je záto, i doli je vzéo têlo Jezušovo.

39Prišao je pa i Nikodemuš, (kí je prišao k Jezuši v nôči oprvič) i prinesao je z mêšanje mire i aloëša, okoli stô füntov.

40Vzéli so záto têlo Jezušovo i zavíli so je v prté z záčimbov vrét, liki je šega Židovom pokápati.

41Bio je pa v tom mesti, gde so ga ráspili, eden ográdec, i vu ográci grob nôvi, vu šterom je ešče nigdár nišče ne bio položeni.

42Tam záto, za volo priprávlenjá Židovskoga, kâ je blüzi bio te grob, so položili Jezuša.

← Chapter 18 Jump to: Chapter 20 →

Recommended Reading

Commentary John Commentaries → Devotional John Devotional Guide → Get This Bible 1928 Study Bible →