Luke 13

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 12 Jump to: Chapter 14 →

1Byli pak téhož času přítomni někteří, kteří mu vypravovali o Galilejských, jejichž krev Pilát smísil s jejich obětmi.

2I odpověděl jim řka: „Myslíte, že tito Galilejští byli větší hříšníci, než všichni Galilejští, poněvadž takovou věc utrpěli?

3Nikoliv, pravím vám, ale nebudete-li pokání činiti, všichni podobně zahynete.

4Aneb oněch osmnáct, na něž padla věž v Siloe a je zabila, - myslíte, že také oni byli větší vinníci než všichni lidé, kteří přebývají v Jerusalemě?

5Nikoliv, pravím vám, ale nebudete-li pokání činiti, všichni taktéž zahynete.“

6Pověděl pak toto podobenství: „Kdosi měl fíkový strom štípený ve své vinici, i přišel hledat na něm ovoce, ale nenalezl.

7I řekl k vinaři:,Hle, tři léta jsou tomu, co přicházím hledat ovoce na tomto fíku a nenalézám; vykopej ho tedy; k čemu vysiluje půdu?‘

8Ale on odpověděl jemu:,Pane, ponechej ho i tohoto léta, až jej okopám a ohnojím;

9kdyby snad přinesl ovoce; pakli ne, potom jej vykopáš.‘“

10Učil pak v sobotu v jedné synagoze (jejich).

11A hle, (byla tam) žena, která měla ducha nemoci po osmnáct roků; a byla shrbena a vůbec nemohla se vzpřímiti.

12Uzřev ji Ježíš, zavolal ji k sobě a řekl ji: „Ženo, sproštěna jsi od nemoci své.“

13I vložil na ni ruce, a hned se vzpřímila a velebila Boha.

14Ale představený synagogy, hněvaje se, že Ježíš uzdravil (ji) v sobotu, promluviv, řekl zástupu: „Šest dní jest, v nichž se má pracovati, v těch přicházejte a dávejte se uzdravovat, a ne v den sobotní.“

15Pán však odpověděl: „Pokrytci, zdali každý z vás neodvazuje v sobotu od jeslí svého vola neb osla a nevede ho napájet?

16A tato (žena), která jest dcera Abrahamova, kterou satan svázal, hle, již osmnáct roků, ta neměla býti rozvázána od vazby své v den sobotní?“

17A když to pravil, styděli se všichni protivníci jeho, a veškeren lid radoval se ze všech těch věcí slavných, které se děly od něho.

18Pravil tedy: „Čemu jest podobno království Boží, a čemu mám je přirovnati?

19Podobno jest zrnu hořčičnému, které vzav člověk jeden zasel ve své zahradě: i vzrostlo a stalo se stromem, a ptáci nebeští bydlili v ratolestech jeho.“

20A opět pravil: „Komu mám přirovnati království Boží?

21Podobno jest kvasu, který vzavši žena zadělala do tří měřic mouky, až zkynulo všecko.“

22I ubíral se po městech a vesnicích uče a konaje cestu do Jerusalema.

23Kdosi pak řekl jemu: „Pane, jest málo těch, kteří budou spaseni?“ A on řekl k nim:

24„Snažte se vejíti branou těsnou, neboť mnozí, pravím vám, budou hledati vejíti, a nebudou moci.

25Když pak hospodář vstane a dveře zavře, a vy počnete venku státi a na dveře tlouci řkouce:,Pane, otevři nám,‘ tu on odpovídaje řekne vám:,Neznám vás, odkud jste.‘

26Tehdy počnete říkati:,Jedli jsme před tebou a pili a na ulicích našich jsi učil.‘

27I řekne vám:,Neznám vás, odkud jste; odejděte ode mne všichni činitelé nepravosti.

28Tam bude pláč a skřípění zubů, když uvidíte Abrahama a Isáka i Jakoba a všecky proroky v království Božím, sebe pak vyháněny ven.

29A přijdou od východu a od západu i od severu a od jihu a budou stolovati v království Božím.

30A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.‘“

31V ten den přistoupili k němu někteří z fariseův a řekli jemu: „Vyjdi a odebeř se odtud, neboť Herodes chce tě zabíti.“

32I řekl jim: „Jděte a povězte té lišce:,Hle, vymítám zlé duchy a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne přijdu k dokonání.

33Avšak dnes a zítra i pozejtří musím choditi, neboť nenáleží proroku zahynouti kromě Jerusalema.

34Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou posláni k tobě, kolikráte chtěl jsem shromážditi dítky tvé, jako pták svá mláďata pod křídla, a nechtěl jsi!

35Hle, zanechá se vám dům váš pustý. Pravím pak vám: Neuzříte mne, až přijde (čas), kdy řeknete:,Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.‘“

← Chapter 12 Jump to: Chapter 14 →