bible
ra
🌐 Language
English
Español
Français
Deutsch
Português
Italiano
Nederlands
Русский
中文
日本語
한국어
العربية
Türkçe
Tiếng Việt
ไทย
Indonesia
All Languages
Home
/
Czech
/
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
/
Luke 20
Luke 20
Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora
← Chapter 19
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 21 →
1
I stalo se jednoho dne, když učil lid ve chrámě a kázal evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
2
a pravili k němu takto: „Pověz nám, jakou mocí činíš věci tyto, aneb kdo jest ten, jenž ti dal tuto moc?“
3
Odpověděv Ježíš, řekl jim: „Otážu se vás i já na jednu věc. Povězte mi:
4
Křest Janův - byl s nebe či od lidí?“
5
Ale oni rozmýšleli sami u sebe, řkouce: „Díme-li,S nebe‘, řekne nám:,Proč jste mu tedy nevěřili?‘
6
Řekneme-li však,Od lidí‘, veškeren lid bude nás kamenovati, neboť jsou přesvědčeni, že Jan jest prorokem.“
7
I odpověděli mu, že nevědí, odkud byl.
8
A Ježíš řekl jim: „Ani já nepovím vám, jakou mocí to činím.“
9
Nato počal mluviti k lidu podobenství toto: „Člověk jeden štípil vinici a pronajal ji vinařům a odcestoval na dlouhý čas.
10
A svým časem poslal k vinařům služebníka, aby mu dali užitku z vinice. Ale vinaři zmrskali ho a odeslali s prázdnem.
11
I poslal služebníka druhého; oni však i toho zmrskali a potupivše jej poslali s prázdnem.
12
I poslal ještě třetího; a oni také toho zranivše, vyvrhli ven.
13
Tu řekl pán vinice:,Co mám dělati? Pošlu milého syna svého; snad se zaslydí, když ho uvidí.‘
14
Ale oni uzřevše ho, myslili sami u sebe takto:,Tu jest dědic, zabijme ho, aby dědictví jeho bylo naše.‘
15
A vyvrhše ho z vinice ven, zabili jej. - Co jim tedy učiní pán vinice?
16
Přijde a zahubí vinaře ty a dá vinici jiným.“ Tu oni uslyševše to řekli jemu: „Chraň Bůh!“
17
Ale on pohleděv na ně pravil: „Co tedy znamenají tato slova Písma:,Kámen, který zavrhli stavitelé, ten stal se kamenem úhelním?‘
18
Každý, kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho však on padne, toho rozdrtí.“
19
I hledali velekněží a zákoníci vztáhnouti ruce na něho, ale báli se lidu; neboť poznali, že to podobenství mluvil o nich.
20
I slídili po něm a poslali k němu vyzvědače, kteří by se stavěli spravedlivými, aby jej polapili v řeči, tak aby ho mohli vydati vrchnosti a moci vladařově.
21
I otázali se ho řkouce: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a že nehledíš na osobu, nýbrž cestě Boží vpravdě učíš;
22
sluší nám dávati daň císaři či nikoliv?“
23
Ale on seznav lest jejich, řekl k nim: „Proč mne pokoušíte?
24
Ukažte mi denár! Čí má obraz i nápis?“ Oni pak odpověděli mu: „Císařův.“
25
I řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu.“
26
A nemohli se chytiti slova jeho před lidem, nýbrž podivivše se odpovědi jeho umlkli.
27
I přistoupili k němu někteří saduceové, kteří tvrdí, že není zmrtvýchvstání, a otázali se ho:
28
„Mistře, Mojžíš nám napsal:,Zemře-li něčí bratr, jenž má manželku a jest bez dítek, ať bratr jeho vezme si manželku (jeho) a vzbudí potomstvo svému bratru,‘
29
Bylo pak sedm bratrů, a první pojav manželku zemřel bez dítek;
30
i vzal si ji druhý a zemřel i on bez dítek;
31
také třetí si ji vzal a podobně všech sedm, a nezanechavše potomstva zemřeli.
32
Naposled zemřela i žena.
33
Čí z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Neboť sedm (jich) mělo ji za manželku.“
34
I řekl jim Ježíš: „Dítky tohoto světa žení a vdávají se;
35
ti však, kteří budou uznáni za hodny věku onoho a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ani ženiti, ani vdávati;
36
vždyť ani zemříti nebudou moci, neboť budou rovni andělům a budou syny Božími, jsouce účastni vzkříšení.
37
Že však mrtví vstanou, naznačuje i Mojžíš při keři, když Hospodina nazývá Bohem Abrahamovým, Bohem Isákovým a Bohem Jakubovým;
38
Bůh však neni (Bohem) mrtvých, nýbrž živých; neboť všichni žijí jemu.“
39
Tu promluvili někteří ze zákoníkův a pravili: „Mistře, dobře jsi to pověděl.“
40
A již se neosmělili tázati se ho na něco.
41
On však řekl k nim: „Kterak říkají, že Kristus je synem Davidovým?
42
Vždyť David sám praví v knize žalmů: „Řekl Pán Pánu mému:,Seď na pravici mé,
43
dokavad nepodložím nepřátel tvých za podnoží nohou tvých.‘
44
David tedy nazývá ho Pánem; i kterak jest jeho syn?“
45
A když veškeren lid poslouchal, řekl učeníkům svým:
46
„Varujte se zákoníků, kteří se zálibou chodí v dlouhých řízách a libují si, když je pozdravují na trhu, a rádi sedí v prvních stolicích v synagogách a na prvních místech při hostinách,
47
kteří stravují domy vdov pod záminkou dlouhého modlení. Těm dostane se soudu těžšího.
← Chapter 19
Jump to:
Chapter 1
Chapter 2
Chapter 3
Chapter 4
Chapter 5
Chapter 6
Chapter 7
Chapter 8
Chapter 9
Chapter 10
Chapter 11
Chapter 12
Chapter 13
Chapter 14
Chapter 15
Chapter 16
Chapter 17
Chapter 18
Chapter 19
Chapter 20
Chapter 21
Chapter 22
Chapter 23
Chapter 24
Chapter 21 →
All chapters:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24