Luke 14

Czech Bible (SYK) 1922 Dr. Jan Ladislav Sýkora

← Chapter 13 Jump to: Chapter 15 →

1Když pak Ježíš vešel v sobotu do domu jednoho z náčelníků farisejských, aby tam poobědval, oni ho pozorovali.

2A hle, jeden člověk vodnatelný byl před ním.

3I promluvil Ježíš a řekl k zákoníkům a fariseům: „Jest dovoleno v sobotu uzdravovati či li ne?“

4Ale oni mlčeli. I ujav ho, uzdravil jej a propustil.

5A řekl k nim: „Kdo jest mezi vámi, jenž padne-li mu vůl neb osel do jámy, nevytáhne ho hned v den sobotní?“

6A nemohli mu na to odpověděti.

7Pověděl pak také k pozvaným podobenství pozoruje, kterak vybírali přední místa; pravilť:

8„Když budeš pozván od někoho na svatbu, nesedej na místo přední, aby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho,

9a přijda ten, jenž pozval tebe i jeho, neřekl tobě:,Postup tomuto místo‘; a tehda počal bys s hanbou seděti na místě posledním.

10Ale když budeš pozván, jdi, posaď se na posledním místě, aby, když přijde ten, jenž tě pozval, řekl tobě:,Příteli, posedni výše.‘ Tehdy budeš míti čest před spolustolujícími;

11neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

12Pravil však i k tomu, který ho pozval: „Strojíš-li oběd neb večeři, nezvi přátel svých, ani bratrů svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aby snad také oni nepozvali zase tebe a nedostalo se ti odplaty.

13Ale když strojíš hostinu, povolávej chudých, zmrzačelých, kulhavých a slepých,

14a budeš blažen, poněvadž nemají čím odplatiti tobě; neboť odplatí se ti při vzkříšení spravedlivých.“

15Uslyšev to jeden ze spolustolujícich, řekl jemu: „Blažen, kdo bude jísti chléb v království Božím.“

16Ale on pravil jemu: „Jeden člověk učinil večeři velikou a pozval mnohých.

17I poslal služebníka svého v hodinu večeře říci pozvaným, aby přišli, ježto všecko jest již hotovo,

18Ale oni všichni počali jednomyslně se vymlouvati. První řekl jemu:,Pole jsem koupil a musím vyjíti a je shlédnouti. Prosím tě, měj mne za omluvena.‘

19A druhý řekl:,Patero spřežení volů jsem koupil, a jdu je zkusit; prosím tě, měj mne za omluvena.‘

20A jiný řekl:,Ženu jsem pojal, a proto nemohu přijíti.‘

21A služebník vrátiv se, zvěstoval to pánu svému. Tu rozhněval se hospodář a řekl svému služebníku:,Vyjdi rychle na náměstí a ulice města, a uveď sem chudé, zmrzačelé a slepé i kulhavé.‘

22I řekl služebník:,Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě jest místo.‘

23A pán řekl služebníkovi:,Vyjdi na cesty a ke plotům a přinuť vejíti, ať se naplní dům můj.

24Pravímť vám, že žádný z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí večeře mé.‘

25I šli s ním mnozí zástupové, a on obrátiv se řekl k nim:

26„Jde-li kdo ke mně a nemá v nenávisti otce svého a matky své i manželky a dítek a bratrův i sester svých, ano i života svého, nemůže býti mým učeníkem.

27A kdo nenese kříže svého a nejde za mnou, nemůže býti mým učeníkem.

28Neboť kdo z vás chtěje vystavěti věž, nesedne dříve a nepočítá potřebného nákladu, má-li dosti, aby dostavěl,

29by snad, kdyby položil základ a nemohl dokončiti, všichni ti, kteří by to viděli, nepočali se mu posmívati

30řkouce:,Tento člověk počal stavěti a nemohl dokončiti.‘

31Aneb, který král chtěje počíti válku proti jinému králi, nesedne dříve a nepřemýšlí, je-li s to, aby s desíti tisíci utkal se s tím, jenž s dvaceti tisíci táhne na něho?

32Sic jinak, pokud tento ještě opodál jest, odešle poselství a žádá za jednání o mír.

33Tak tedy každý z vás, jenž neodříká se všeho, co má, nemůže býti mým učeníkem.

34Dobrá věc je sůl; zkazí-li se však i sůl, čím se osolí?

35Ani do země, ani do hnoje se nehodí, nýbrž ven se vyhodí. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

← Chapter 13 Jump to: Chapter 15 →